10. satsang
16.11.2006 ráno
Ta nejvyšší síla je velký magnet.
Obyčejný magnet přirozeně přitahuje železo, aniž by vyvíjel úsilí.
Když to je dobrý magnet, tak přitahuje materiál,
který je čistým železem.
Je nutné, aby to železo bylo čisté.
Když je ryzí, tak to železo magnet snadno přitáhne.
protože ta ryzost v nás je ze začátku nová.
ale pokud v sobě nemá tu ryzost,
Ale nikam to stále nevede.
nemusíte vyvíjet tolik úsilí.
vstupují do svého božského Já.
nebo něco miluje či nenávidí,
že když dělají něco, o čem si myslí, že je dobré, tak mají ryzí mysl.
ukazuje jenom na určité množství ryzosti ve vás.
A vůbec se vás nedotkne, jestli se vám něco líbí či nelíbí.
Když spočíváte ve svém srdci, tak se vás tyto věci vůbec netknou
a zůstáváte neustále v rovnováze.
Když máte v sobě takovouto situaci,
tak vás přitahuje velký magnet vašeho božského Já.
Praxe je nutná pouze do té chvíle,
kdy z vás zmizí myšlenky nebo kdy vás myšlenky přestanou rušit.
Ta praxe je nutná až po tuto úroveň.
Když nemáte myšlenky a máte klid…
když v sobě nemáte žádné myšlenky a máte klid,
pak ve vás zmizí i to úsilí.
Protože ta praxe, to cvičení je prováděno falešným já, egem.
Když všechny myšlenky zmizí a zůstane klid,
pak už tam není úsilí nebo praxe.
Zbude jenom vidění. Jste klidnými svědky.
Pokud ten pozorovatel ve vás se začne hýbat nebo nějak měnit,
je to falešné já. Je to ego. Vy se díváte skrze ten klid, je tam prázdnota. Pokud ten pozorovatel
se nějak nemění a nehýbe, je to ta nejvyšší síla.
Jaký má teď význam to slovo praxe?
Ta praxe nyní spočívá jenom v tom sledování.
Pokud zmizí pozorovatel, vynoří se myšlenka.
Pokud se žádná myšlenka nevynořuje a pozorovatel se stále nehýbe,
je to ta nejvyšší síla. Každý z vás tenhle zážitek zná.
Potíž je v tom, že ten zážitek trvá jenom pár sekund.
Nemáte dost síly, abyste v tom stavu setrvali.
Máte v sobě klid, nejsou tam myšlenky,
pořád je tam ale ve vás ten pozorovatel a dívá se.
Pokud se nehýbe a nemění, je to vaše božské Já.
Pak jeho síla spaluje dualitu ve vás.
To znamená, že spaluje myšlenky, spaluje vaše falešné já.
Každý člověk má tento zážitek na pár vteřin, ale často mu nerozumí.
Já jsem sem do Čech přijel letos počtvrté.
Ti z vás, kteří přišli v předchozích letech na setkání,
mohou od té doby vidět ve svých myslích nějakou změnu.
Ubyly jim problémy v myslích, ubyly jim stresy a napětí.
Něco v nich se změnilo. Jak je to možné?
Když mají v sobě klid, jejich myšlenky se jich nedotýkají.
A jelikož ten stav v sobě mají,
tak ve chvíli klidu v nich ona síla pracuje.
Co má ona na práci? Odstraňování ega, falešného já a mysli.
Naše mysl se díky ní mění, spočíváme-li v klidu.
Není žádná druhá metoda, jak spálit svojí mysl.
Když máte v sobě pozornost a nechováte myšlenky,
nesníte zrovna, ani nespíte hlubokým spánkem,
pak máte v sobě to vědomí
a to vědomí není nějaká konstrukce mysli.
Je to váš přirozený stav, je to vaše božské Já.
Ono odstraňuje všechno, co není jím samotným.
Božské Já odstraňuje všechno ostatní.
Protože všude je jenom božské Já, nic jiného.
Proto v nás postupně spaluje myšlenky - ego, skrze klid.
V tomto procesu je potřeba jedině klid a ticho.
A jenom se dívat.
A pokud se vynoří myšlenka,
skrze ten klid se na ní podívejte a ona zmizí.
Stav božského Já je pro vás v tu chvíli přirozený.
Pohybujte se normálně ve společnosti, všechno normálně dělejte. Nepřestávejte dělat to, co děláte normálně.
Nemusíte se toho vzdávat. Protože, když spočíváte v srdci,
nejste připoutaní k té práci, nejste připoutaní ke svým myšlenkám.
Pak se při práci neunavíte, nebudete mít stres,
netknou se vás problémy vašeho všedního života.
Spočívejte v tichu. Spočívejte v míru.
Jenom se dívejte skrze pozornost.
Vidíte, jak pohyby vaší mysli postupně ustávají, až úplně přestanou.
Myšlenky zmizí, přestanou se hýbat.
Ale vy nesmíte ztratit svoje vědomí.
Pokud ztratíte pozornost,
tak falešné já okamžitě vyskočí a vyrobí spousty myšlenek.
Když jste ve stavu toho plného klidu a objeví se nějaká myšlenka,
pak obsahuje ta myšlenka falešné já.
Protože žádná myšlenka bez falešného já nemůže vzniknout.
Pak se stane, že jste ten klid ztratili.
Falešné já vyskočí a vezme na sebe podobu nějaké myšlenky.
Myšlenka okamžitě překryje prožitek božského Já.
Teď to nesmíte nechat plavat.
Protože když to necháte být,
z té myšlenky vyroste milion dalších myšlenek.
Cítíte-li klid a objeví se falešné já, okamžitě je tam forma myšlenky.
V tom okamžiku jste přišli o svůj přirozený stav.
A následuje spousta dalších myšlenek.
Co s tím můžeme dělat?
Když klid ztratíme, je tam rušivá myšlenka,
která překrývá váš prožitek.
Co tedy s tím? Bhagavan Šrí Mahariši k tomu řekl: „…
“ To co říkám, je učení Ramany Maharišiho.
To učení je lehké si přečíst a pochopit ho,
ale je těžké dosáhnout toho zážitku.
Pokud si třeba čtete nějaké příběhy, je snadné si ten příběh zapamatovat a pochopit ho. Zde však nejde o nějaký příběh.
Navíc pomocí mysli není možné toto učení pochopit.
Protože ten příběh chápeme skrze činnost vlastní mysli.
Toto je pravý opak onoho procesu chápání,
chceme-li toto učení pochopit.
Pochopení je možné, je-li tu současně dokonalé učení
a sním dokonalé chápání.
Když teď třeba máte myšlenku, která vás uvnitř neruší,
tak můžete mít zároveň překrytí svého zážitku.
Ale božské Já ve vás neustále nějak pracuje a odstraňuje.
Když jste teď třeba ve stavu, kdy jste překrytí nějakou myšlenkou,
v tu chvíli je potřeba praxe.
Tady můžete použít jenom mysl, božské Já vám nepomáhá.
Předtím jste měli klid
a ten klid vám pomáhal snadno odstraňovat myšlenky.
Pomáhal vám pomocí dotazování po Já.
Když jste překrytí myšlenkou, můžete si pomoci dotazováním po Já.
Někteří lidé to dotazování znají jenom z četby.
A takový člověk, jak to zná z četby, tak tu metodu provede,
aby se zbavil myšlenky.
V něm pak jenom ego dělá praxi, aby odstranilo myšlenku.
Ale to nikam nevede.
Ale kdo má zážitek klidu, tak síla jeho klidu mu zevnitř pomáhá.
A dotazování pak znamená: „Komu se jeví ta myšlenka?“
Vy se okamžitě zeptejte: „Komu se ta myšlenka jeví?“
Jeví se božskému Já? Nejeví. Jeví se tomuhle tělu?
To tělo se k tomu nehlásí.
Tělo nemá žádné myšlenky. Tělo je jenom oživlá mrtvola.
Tělo, ta mrtvola se hýbe jenom díky síle božského Já,
pomocí mysli.
Tělo můžete považovat za mrtvolu, kterou pohání síla božského Já
za pomoci mysli. Když jste ztotožněni s myslí,
mysl a tělo je totéž. Nebo, když vaše mysl zmizí
a přitom nemáte pozornost. Je to permanentní smrt.
A vaše tělo se nevzbudí.
Když tedy se vám objeví nějaká myšlenka,
například že vidíte spousty peněz ptejte se:
„Kdo vidí ty peníze?“ „Kdo vidí třeba toho tygra?“
„Kdo vidí toho člověka, co půjčuje peníze?“ Já.
Znamená to, že je tam myšlenka já, v té myšlence.
Tou myšlenkou na peníze jste ztratili svůj klid
a objeví se vám váš postoj, že se vám ty peníze líbí
nebo nelíbí. Pak jste přišli o svoji vnitřní rovnováhu
a stáváte se myslí. Proto se ptejte: „
Čí je to myšlenka?“
Říkám třeba tygr, protože je to něco, co ve vás vyvolá strach,
třeba had.
Myšlenka, která ve vás vyvolá nějaký vjem, nějaký pocit
…Ptejte se: „Kdo cítí tenhle pocit?“
Něco tam je, něco tam je, má to podobu toho strachu.
Nebo je to pocit, že se vám to líbí nebo nelíbí.
Komu se ten pocit jeví? Kdo ho prožívá?
Prožívá ho tělo? Ne. Prožívá ho božské Já ve vás? Také ne.
Proto komu se jeví ta myšlenka? Kdo má strach?
Takto se přímo vyptáváte toho falešného já,
té myšlenky já.
Tou otázkou střílíte z luku přímo do toho falešného já.
Pokud vás v tom míření rozptýlí jiné věci, pak se netrefíte.
Když přitom nevidíte jiné myšlenky, pak střílíte ne z luku,
ale z pušky.
Pokud to dotazování provádíte s pomocí svého vnitřního klidu.
Čí je to myšlenka? Pak to falešné já se nemá o co opírat,
nemůže se opřít o tělo. Božské Já mu nikdy nepomůže.
My se teď přímo ptáme: „Komu?“
Pokud přijde nějaká odpověď, je to proto a proto
nebo tomu a tomu se to zdá, tak to nikam nevede.
Když by ta otázka byla:
„Komu se to jeví?“ a odpověď byla: „Někomu jinému.“
Tak to neustále zůstává v mysli,
ale my se teď ptáme přímo na sebe.
Přímo se ptáme svého falešného já.
Pokud tedy se ve vás objeví nějaká myšlenka
která vás nějak ruší…pokud ta myšlenka vás nijak neruší,
pokud ve vás nic jiného nevyvolá, tak je to jedno.
Pokud ta myšlenka způsobí,
že ztratíte svoji rovnováhu božského Já, hned se zeptejte:
„Komu se jeví ta myšlenka? Čí je to myšlenka?“
Není potřeba nějaká meditace. Nemusíte se modlit
"Bože pomoz mi odstranit tuto myšlenku."
Protože kdo tam je, kdo se modlí? To falešné já se modlí.
A tím že se modlí, uniká z té situace
Vy jste bůh. Kdo se potom modlí? Já.
Já vytvářím boha a pak se k němu modlím.
Je to velká iluze. Chápete to? Nechápete.
Proto žádné modlitby, žádné speciální znalosti.
Proto když vás nějaká myšlenka vyruší, zeptejte se přímo:
„Komu se ta myšlenka jeví? Čí je to myšlenka?“
Ptáme se: „Čí je to myšlenka?“
Kdo vám ale odpoví? Kdo vám odpoví?
Není šance, že by přišla nějaká odpověď,
protože vy se ptáte přímo: „Čí to je?“
Vy se ptáte přímo svého falešného já.
To falešné já nemá šanci v tu chvíli vytvořit něco jiného
nebo přemýšlet, protože ta otázka ,Čí je to? Komu se to jeví?‘
je výstřel z pušky přímo do falešného já.
,Komu?‘ To je výstřel do falešného já.
Falešné já nemůže nic vytvořit a umře, rozpustí se v božském Já.
A vy spočinete ve svém božském Já.
A zase máte ten klid bez myšlenek.
Ve své mysli máme šest připoutaností nebo tendencí
– touha, hněv, lakomost, připoutanost, pýcha, závist.
Těchhle šest vytváří miliony myšlenek.
Těchhle šest tendencí musíme v sobě zabít.
Pak po zbytek života budeme spočívat v naprostém klidu.
Do té doby nás klid nečeká.
Protože těchto šest před námi neustále tančí jako démoni.
Pokud příliš přemýšlíte, je to veliký tanec démonů ve vaší mysli. Přemýšlení, myšlenky to je jídlo těch démonů.
Jak můžete žít šťastně a v klidu?
Není lehké spálit těchto šest.
Protože celý život se neustále vynořují. I ve snech.
Proto se ptejte: „Čí je to myšlenka?“
A myšlenka se rozpustí.
Pokud se takto ta myšlenka jednou spálí,
příště už bude mít menší sílu.
Ona se zase vynoří. Proč?
Protože jste jí dřív dali možnost do vás zalézt hodně hluboko.
A proto trvá dlouho potom tu myšlenku odstranit.
Řekněme, že nemáte žádné touhy.
Tak už není potřeba odstraňovat vaše touhy,když je nemáte.
Ta práce už odpadla a jste svobodní.
Byla ta touha k něčemu? Nebyla.
Je nesmírně důležité si toto učení vzít k srdci a provádět praxi. Spočívat ve svém vnitřním klidu.
Pokud toto není váš cíl, pokud nenasloucháte mému učení,
pak moje požehnání vám zase k ničemu moc není.
Ono ale z vás nikdy neodejde.
Ale pokud ve je váš zájem spíše mdlý,
schová se to ve vás někam do hloubky.
To požehnání není nějaký majetek, který je možné vlastnit.
Protože ta síla je úplně ve všech bytostech v celém světě.