7. satsang
13.11.2006 večer
Tento svět poznáváme pomocí mysli a známe pomocí mysli.
Tento svět vidíme skrze mysl.
Ať jdeme kamkoliv, ať cokoliv poznáváme, ať cokoliv vidíme.
Všechny tvary, všechny předměty.
Celý svět je jenom naše mysl. Když vidíte třeba strom.
Mysl vidí ten strom skrze naše oči.
Mysl se podívá skrze oči a poznává ten tvar toho stromu.
předmět. Pak se k tomu přiloží znalost, kterou máme uloženou.
Jestli je to pták, jaký druh ptáka, jestli je to muž, žena,
co je to za předmět.
Vidíme všechno na světě skrze svojí mysl.
Vy všechno znáte a vidíte skrze mysl.
A každý ten tvar, každou tu věc, každou tu scénu vidíte vy.
Když nastupujete do auta a jedete ulicí,
tak míjíte spousty obchodů a lidí.
To všechno se neustále mění.
Všechny ty myšlenky a představy se střídají,
je od vás oddělen. Vy nejste ten přítel.
Ten přítel je ve vaší mysli a vy ho vidíte odděleně.
Uvnitř máte pozorovatele, který vidí toho člověka.
Vy nejste ten přítel. Ten přítel je oddělený.
Třeba vidíte dům. Ten pozorovatel ve vás vidí dům.
Vy nejste dům. Vidíte třeba peníze.
Vidíte třeba svoje děti, svůj vůz a cokoliv jiného.
A tyhle všechny věci nejsou totožné s tím pozorovatelem,
jsou oddělené. Nejste ty děti, peníze, nejste to auto,
nic z toho. Kdo je ten pozorovatel?
Ty všechny věci se střídají a plynou.
Ale pozorovatel se nemění a nehýbe. Třeba jdete spát.
A hned se vám zdá nějaký sen.
A tom snu vidíte svoji rodinu, domy, všechno možné.
Stejně jako v bdělém stavu.
V tom snu je to všechno pravda, je to všechno skutečnost.
Zažíváte všechny pocity.Ale není tam vaše tělo.
Vaše tělo se přitom nehýbe.
Vaše spící tělo se ani nehne. A kdo se potom hýbe?
Čí jsou to pohyby? Kdo se to hýbe v tom snu?
Všechno, co vidíte v tom snu, považujete v tu chvíli za realitu.
V tom snu je také pozorovatel. Sen se mění.
Ty věci, lidé a pocity se mění.
Ale ani v tom snu se pozorovatel nehýbe.
Potom přejdete do hlubokého bezesného spánku.
V tom hlubokém bezesném spánku není svět, není tělo,
všechno se rozplynulo ve vašem božském Já.
Kam se poděla vaše mysl? Mysl tam není.
Ale pozorovatel tam pořád je.
Když se vzbudíte z hlubokého spánku, řeknete,
že jste se dobře vyspali.
Ale kdo zná ten hluboký spánek,
když vaše mysl zmizela a všechno ostatní s ní?
Je tam neustále nějaký svědek.
Jak ve stavu bdění, tak ve stavu snění,
tak ve stavu hlubokého spánku.
Tyto tři stavy – bdění, snění, hluboký spánek se neustále střídají.
Ale ten pozorovatel je nehybný.
Tenhle pozorovatel všechno vidí nepřipoutaně.
Teď, když se podíváte na krásnou dívku nebo na peníze
nebo na auto nebo na nějaký hezký dům
nebo na své oblíbené jídlo, okamžitě dojde k připoutání.
K připoutanosti k té věci.
Když se připoutáte k čemukoliv, okamžitě tam nastane,
že to máte rádi nebo neradi,
milujete to nebo nenávidíte, líbí nebo nelíbí.
Touha nebo hněv nebo lakomost nebo závist, pýcha.
To všechno přichází jenom z připoutanosti k nějaké věci.
Vidíte třeba dobrý obchod s vínem. Vaše mysl je klidná.
Máte návyk na pití alkoholu. Měli jste předtím klidnou mysl.
Ale když vidíte ten obchod s lihovinami,
tak se vás to hned zmocní, že tohle je dobrý obchod a
zrovna tuhle láhev jsem ještě nikdy neochutnal
a tu si musím teď koupit.
Protože jste se připoutali k tomu konkrétnímu nápoji.
A okamžitě to najednou máte rádi,tu láhev.
Kdybyste ji neviděli, tak kde je ta vaše obliba?
Náš život je plný problémů
kvůli připoutanosti k věcem a lidem; k čemukoliv.
Vidíte třeba dav lidí. Jsou tam ženy i muži.
Stojíte na zastávce autobusu a myslíte zrovna na svůj dům.
Najednou v tom davu vidíte krásnou ženu.
Najednou nemyslíte na svůj dům
a vaše mysl je najednou plná zájmu o tu dívku.
Uvnitř vás jste okamžitě připoutáni k té ženě.
Něco v té mysli vás tahá.
Pokud byste měli klidnou mysl, objevila by se tam nějaká touha,
nějaká sympatie, nějaká přitažlivost?
Vyrušilo by vás to jakkoliv?
Všechny problémy, všechny připoutanosti a deprese
vznikají jenom z toho, že se k něčemu připoutáte.
Láska, nenávist. Líbí, nelíbí. Dobré, špatné.
V mysli máte spousty těchto pocitů.
Ale ten pozorovatel vzadu za tím,
ten k tomu není nějak připoutaný.
Ten pozorovatel uvnitř vás se nijak nepřipoutá,
ať se jedná o cokoliv.
Ať jde o nějakou nehodu nebo o nějaký zázrak.
K připoutanosti dochází skrze ego.
Pokud jste nějak k něčemu připoutáni,je to skrze ego.
Pak každá podoba, každý tvar v sobě má ego.
Uvnitř vás něco je, které není k ničemu připoutané
a je trvalé a nehybné.
Taková věc, to může být jedině nejvyšší síla nebo bůh.
Ta nejvyšší síla nebo bůh, ty nejsou nikde ve světě.
Ta nejvyšší síla je ve vašem srdci.
Jste plni návyků, spousty tužeb.
Máte spousty tendencí, připoutaností, přitažlivostí,
proto vaše mysl neustále vychází do světa.
Proto neustále zažíváte problémy.
Ale je to jenom ve vaší mysli.
Ta mysl ale nemůže vstoupit do vašeho nitra,
protože tam sídlí ta nejvyšší síla.
Na všechno se můžete podívat skrze mysl.
Ale tu mysl samotnou nevidíte.
Všechno vidíte pomocí mysli. Ale tu mysl nevidíte.
Vidíte ve světě spousty věcí, tvarů, spousty forem.
Ale jaký má tvar vaše mysl.
Znáte ten skutečný tvar své mysli?
Mysl nemá žádnou podobu, žádný tvar, nemá postavu.
Ale když vidíte zrovna svého nepřítele nebo někoho jiného,
vaše mysl na sebe vezme tu podobu.
Když se třeba díváte na mraky,
vidíte nějaký tvar v těch mracích.
A podíváte se zas a vidíte zase jiný tvar.
Mraky neustále střídají své podoby.
A jaký je skutečný tvar mraků? Víte to?
Teď se dívám na všechny lidi v tomto sále.
Mysl na sebe vezme podobu lidí kolem vás v sálu.
Ale jaký je tvar té mysli? Skutečný tvar.
Dívám se třeba na televizi. Zrovna jde dobrý film.
Mysl se dívá na film v televizi.
V tu chvíli si myslíte, že to je skutečné.
Ale jaký je skutečný tvar mojí mysli?
Když bych viděl svoji mysl, nemusím se koukat na tu televizi.
Já bych ušetřil za televizi,
když bych se mohl dívat na ten film ve své mysli.
Když by mysl měla nějaký tvar.
Nemusím nikam chodit, nemusím vydávat peníze.
Ale mysl nemá žádný tvar.
Někdo řekne: „Mám teď strašné starosti a těžkosti.
Zabiju se.“ Ale kde jsou tyhle trable?
Kde jsou ty deprese a emoce? A problémy?
Ukažte mi je. Copak to jde je ukázat?
My je nemůžeme ukázat, ale jsou přece v nás.
A ukažte mi je vevnitř v sobě. Jsou zrovna v ruce?
Jsou v noze? Kde jsou? Víte to?
Vidíte je tam? Jak vypadá problém? Kde je nějaká potíž?
Jak vypadá, jaký má tvar?
To všechno jenom vytváří mysl.
Mysl nevytváří nic skutečného.
Mysl dokáže vytvářet, když je tam nějaký objekt.
Protože sama nemá žádný tvar.
Když se na někoho podíváte,
vaše mysl na sebe vezme jeho podobu.
A teď otočím hlavu a dívám se jinam.
Ten tvar už tam není.
Moje mysl má teď tenhleten tvar a když zavřu oči,
zase se objeví nějaký jiný tvar.
Moje mysl vidí spousty tvarů a předmětů.
Který ten tvar je skutečný, správný?
Co je ze všech těch věcí trvalého?
Sledujte svoji mysl.
Jakýkoliv problém, jakákoliv potíž,
to je všechno výtvor vaší mysli.
Nejsou skutečné, nejsou trvalé. Proč mají lidé starosti?
Například po něčem touží.
Ego se v tu chvíli připoutá k té věci.
A člověk o té věci neustále přemýšlí.
Třeba vám někdo ublížil.
A teď přemýšlíte neustále, proč to udělal?
Proč to jen udělal? Když takhle o čemkoliv,
o jakémkoliv incidentu příliš přemýšlíte,
pak ten negativní pocit se ve vás ukládá pořádně hluboko.
A pak, když máte takovouhle starost,
vytěsní to všechny ostatní myšlenky.
Pokud ta starost přišla k vám skrz přílišné přemýšlení,
tak se vám nechce mluvit, ani se vám nechce chodit ven.
Jste naplnění tou starostí.
Svět je plný všeho možného,
ale vy jste zaměstnaní jenom tou starostí.
A když se ta starost ještě prohlubuje,
vaše mysl je stále slabší a slabší,
až je úplně slabá a vaše tělo také slábne.
A vy vůbec nevíte, jak ze svého úsilí odstranit tu starost.
Když vám někdo v tu chvíli nějak poradí, řeknete:
„Ale jak to můžu udělat, já na to nemám sílu.“
Spousta lidí k vám chodí a radí vám.
Jenomže, jak jste zatížení tou starostí,
tak ani nemůžete pořádně naslouchat,
co vám ti lidé říkají a nemůžete to naplnit.
Když jste zatížení přílišnou starostí, nejde vůbec odstranit.
Co se s tím pak dá dělat? Napadá vás jenom jedno řešení.
A to je sebevražda. A je to hotové. A proč jste zemřeli?
Pomohlo to k něčemu?
Komu to pomohlo, když jste zemřeli?
Byla to jenom připoutanost
a přílišné přemýšlení o té události. To byla jediná chyba.
Kdybyste měli schopnost odstranit svůj problém,
spáchali byste sebevraždu?
Bůh nám dal tenhle život, abychom byli šťastní a měli klid.
Jenomže my házíme to tělo do popelnice.
Jenom jedinou nějakou touhou.
Ta nejvyšší síla sedí uvnitř nás a všechno vidí.
Vidí všechny naše pocity, všechny naše problémy.
Jak během bdění, tak ve snech i v hlubokém spánku.
Neustále vidí. Tenhle pozorovatel v nás není s ničím svázaný.
Ten pozorovatel se nemění v průběhu bdění,
snění nebo hlubokého spánku.
Když se k něčemu připoutáte, začnete o tom příliš přemýšlet.
Ale tahle síla není připoutaná k ničemu.
Tenhle pozorovatel nepřemýšlí.
Mysl přemýšlí. Ale ten pozorovatel neumí přemýšlet.
Mysl se připoutává, ale ten pozorovatel se nepřipoutává k ničemu,
k žádné myšlence. Tenhle pozorovatel je ta svrchovaná síla v nás.
To z ní, z té síly vychází mysl. Mysl se vynořuje z nejvyšší síly.
Mysl se vynoří z té svrchované síly
a pak skrz naše smyslové orgány vstupuje do světa.
Vy ale nevidíte nejvyšší sílu. Vy jí neznáte.
A také mysl může všechno znát, všechno poznávat,
všechno cítit. Jediné, co nemůže poznat,
je ta svrchovaná síla.
Pro mysl je nemožné jí poznat.
Proto většina lidí na světě nezná zážitek vlastního božského Já.
Neumí se stát tou svrchovanou silou. Proč?
Protože jejich mysl se neustále zaměstnává světskými činnostmi.
Prožívají všechny problémy. Někdy pláčí, někdy jsou šťastní.
Ale nikdy se nedostanou k tomu, aby řešili,
co vězí za všemi problémy. My jsme zvyklí na ten život,
my jsme zvyklí na všechny nezdravé látky.
A s těmi svými zvyky vytváříme svůj život.
A tím ztrácíme svůj život.
Je vám ten život pak k něčemu?
Je ten váš život užitečný někomu jinému?
Proč žijete? Jaký je smysl vašeho života? Proč chcete žít?
Jenom abyste naplňovali svoje touhy? Tyto připoutanosti,
způsobují vám trvalé štěstí v srdci?
A kde je řešení? Jak dosáhnout osvícení?
Spočívá to ve zlatnictví?
Najdete ho v casinu? Najdete ho v sexu?
Najdete ho ve své rodině?
Naprosté osvobození v srdci nenajdete nikde ve světě.
Všechny tyhle věci jsou překážkou k osvobození.
Kam se poděl náš mozek? Co dělá?
Vzniká spousta náboženství, je spousta učitelů, množství knih.
Říkají vám: „Váš život není správný,
protože váš život je plný trablů, problémů.
“ Musíte najít toho pozorovatele. Musíte jít dovnitř.
Pokud najdete toho pozorovatele, pokud ho spatříte…
Pokud ho najdete, čeká vás naprostá svoboda ve vašem nitru.
Osvobodíte se od své mysli. To je realizace Já. A kde je?
Ve vašem srdci.
My ale to srdce plníme odpadky ze světa.
Je někdo, kdo odstraňuje odpadky ze svého srdce?
V tom srdci máte miliony vypitých lahví,
miliony různých nesmyslů. Máte tam tuny snědené rýže.
Všechny zážitky z vašeho života skládáte do svého srdce,
protože jsme otevřeli dveře těm nesmyslům.
Dveře jsou otevřené, tak co se s tím dá dělat?
Lezou vám tam prasata, psi, lvi, tygři, všechny zvířata,
ptáci – všechno proudí do vašeho srdce. Pak řeknete:
„Já mám spousty starostí.“ A proč jste ale otevřeli ty dveře?
Tak se podívejte, kdo vchází a pošlete je pryč.
Kde je ten pozorovatel? Je uvnitř vás.
Je to ta nejvyšší síla. Mysl to jsou myšlenky.
Myšlenka znamená nějaký tvar, podoba, jméno.
Třeba se koukám na slunce. Nějaký tvar slunce. Svítí to.
Jmenuje se to slunce. Tohle je ta myšlenka.
Dívám se na svojí dceru.
Má nějaký tvar, nějakou podobu, nějaké jméno.
Tohle je myšlenka.
Během minuty se ve vás vystřídají miliony takových myšlenek.
Pořád se mění, mění. Každá myšlenka má podobu, tvar, jméno.
Tyhle všechny myšlenky dohromady, těm říkáme mysl.
Něčemu říkáme les. Teď pokácejte všechny stromy.
Trvá tam ten les? Co je to ten les?
Les je, když všechny stromy stojí a jsou pohromadě.
Bez těch stromů to není les.
Stejně tak říkáme mysl. Máme mysl.
Mysl není oddělená od myšlenek. Když všechny myšlenky zmizí,
samotná mysl neexistuje. Když myšlenky zmizí, zmizela i mysl.
Tam není žádná oddělená mysl navíc,
která by ještě měla zmizet.
Každá myšlenka má podobu, tvar a jméno.
A myšlenka nedokáže vidět božské Já.
Úplně každá myšlenka má podobu, tvar, jméno.
Ale ta nejvyšší síla nemá žádný tvar, žádnou podobu,
žádné jméno. Tak jak můžete tu sílu vidět pomocí myšlenky.
Myšlenka to je mysl. Mysl to jsou samé tvary a jména.
Božské Já, nejvyšší síla nemá žádný tvar, žádné jméno.
Jak můžete myslí vidět tu nejvyšší sílu? Nejde to.
Ale někdo třeba říká: „Oh, šel jsem do ráje.
Viděl jsem velké světlo.“ Zase je to tvar, podoba,
nějaké jméno ve vaší mysli. Není to božské Já.
Když by to bylo božské Já, musí to být trvalé.
Vy ten zážitek zase hned ztrácíte. Jak může být skutečný?
Když by ta svrchovaná síla se chovala jako tahle mysl,
co by se stalo s vesmírem? Všechno by se rozplynulo.
Nejvyšší síla je energie, která pohání naší mysl,
náš mozek a celý svět.
Myslí tu nejvyšší sílu nemůžete prostě vidět.
Někdo jiný přečetl spousty duchovních knih
a ovládá spousty metod. Ovládá jógu, umí se modlit,
dělá hathajógu, medituje, dělá dotazování.
Umí spousty metod. Jenomže ty metody používá vaše mysl.
Ne božské Já, ne ta nejvyšší síla.
Mysl říká: „Ano, rozumím. Božské Já…
to není možné skrz mysl. Ano, teď vím.“
Ano, víte to velice dobře. Ale dosáhli jste osvobození?
Máte realizaci? Spatřili jste tu nejvyšší sílu? Prožíváte jí?
Vy to znáte. Ale znáte jenom proceduru.
Ale jak ji uskutečnit? Mysl to nedokáže.
Někdo si řekne: „Chci se stát tou nejvyšší silou.“
Myšlenka nemá tvar, nemá jméno, nemá podobu.
Pak tam není myšlenka. Pak tam zbude jenom božské
Já. Je to velice jednoduché. Vidíte tu nejvyšší sílu?
Tam není myšlenka, která by viděla tu nejvyšší sílu.
Není tam mysl. Pak je to možné. Je to hrozně jednoduché.
Jenomže my nemůžeme žít bez těch myšlenek,
protože pořád chceme nějaké zážitky.
Pořád chceme myšlenky. Když tam není žádný tvar,
není tam myšlenka s nějakým tvarem ani mysl,
pak mysl je pryč. Ano, nějaký člověk cvičí
a chce odstranit s velkou vervou všechny ty tvary
a připoutanosti z té mysli. A jak on cvičí? Kdo cvičí?
Jenom mysl. Mysl zná to cvičení.
Třeba když se díváte na měsíc.
Odstraňte ten měsíc ze své mysli. Jak?
Mysl je iluzorní. Neexistuje. Ona se vynořuje z božské síly.
Žije jenom z milosti té nejvyšší síly.
Božská síla má energii bez mysli.
Může dělat cokoliv bez mysli.
Ale bez té nejvyšší síly mysl nemůže dělat nic.
My se teď zabýváme myslí na hluboké úrovni.
Realizace Já je možná skrze dotazování.
Třeba váš syn se na něco ptá: „Co je tohle?“ Řeknete:
„Tohle jsou brýle.“ Syn se ptá: „A jak se dělají?
Jak to tam přidělali?“ A syn se stále takhle dotazuje
a pak dosáhne vědění, té znalosti.
Vy se také musíte takto dotazovat. Člověk si řekne: „
Dobře, tak já na to jdu na to dotazování.“
Ale je to zrovna také myšlenka to dotazování.
Jak tedy na to jít? Abyste se mohli správně dotazovat,
musíte mít požehnání. Protože jinak jsou vám tisíce přednášek,
tisíce knih naprosto k ničemu.
To dotazování můžete provádět jenom,
když máte požehnání nejvyšší síly.
Ta síla je ve vašem srdci a zná dokonale váš život.
Člověk řekne: „Chci realizaci.“
Ale tahle myšlenka přichází z mysli.
Ona musí přijít ale ze srdce
a pak vás ta nejvyšší síla povede dokonale.
Ta nejvyšší síla ve vás totiž ví, jestli jenom něco vytváříte,
jestli hrajete nějaké divadlo
nebo jestli po tom skutečně toužíte.
Nejvyšší sílu nemůžete nijak ošidit.
Je potřeba otevřené čisté srdce,
abyste dostali potřebnou sílu k dotazování.
Tahle síla vyvstává z klidu. Tahle síla pracuje v klidné mysli.
Tahle síla pracuje, když mysl nepracuje.
Když tam nejsou myšlenky.
Někdy k nám takhle přijde radost a štěstí spontánně.
To není vaše úsilí, to je požehnání nejvyšší síly,
to není díky vaší mysli.
Síla, která vládne vesmíru, sedí i v našem srdci.
To se dá pochopit jenom, když tam mysl není.
Mysl může vidět všechno možné.
Když ale chcete realizaci, je dostupná, ale jenom bez mysli.
Bez mysli, to znamená, že tam nejsou myšlenky.
Budeme se tím dále zabývat v příštích dnech.
Nyní uplynula jedna hodina a končíme tuto přednášku.
Protože mysl dokáže vstřebat jenom určité množství.
Potom z toho vznikne nuda,
potom vám to přivodí třeba nějaké potíže.
Když má kdokoliv ztišenou mysl a nic ho příliš neruší,
myšlenky na svět ustoupí, pak je možné pocítit,
že je tady nějaké požehnání, nějaká milost tady proudí.
Protože když tam máte mysl, tak tam nemáte klid.
Co to znamená ten Satsang?
Satsang znamená dobré setkání. Co to je?
Znamená to, že naše mysl vstoupila do té nejvyšší síly.
Říká se tomu Satsang. Satsanga.
V tu chvíli cítíme nějaký klid v mysli.
Toho klidu jste nedosáhli nějakým úsilím.
Tahle cesta vede k té nejvyšší síle.
Je to z její milosti. Teď cítíte v sobě nějaký klid.
A když se obrátíte ke světu, cítíte tenhle samý klid?
To je lepší si jít dát pivo.
Jenomže to pivo ani nic jiného vám ten klid nedá.
Protože pak se vám stane jenom občas, že ta mysl zmizí.
Musíme tomu dát všechno.