8. satsang
14. 11. 2006 - večer
Své tělo známe pomocí své mysli.
Svůj dům, zahradu, nebe. Všechny věci.
Díváme se na svoje tělo.
Je tam nějaký oddělený pozorovatel, který vidí to tělo.
Vy nejste to tělo.
Teď vidím videokameru nebo se koukám na svoje tělo.
Stejně jako nejsem videokamera, nejsem tělo.
Většina lidí si stále myslí, že jsou tím tělem.
Ale to tělo je jenom jedna z věcí, která sami vytváříte.
Co to znamená ego? Ego to je to tělo.
Mysl, ego a tělo to je to samé.
Když nemáte mysl, nemáte ani tělo.
Když tam nemáte mysl, není tam ani svět.
Bez ega nemáte mysl.
Když spíte bezesným spánkem, vaše mysl tam není.
Ego společně se všemi myšlenkami se rozpouští v božském Já,
když spíte hlubokým spánkem.
To, když ráno se vzbudíte, znamená,
že ego se vynořilo z vaší božské síly.
Myšlenka, která nějak souvisí s vaším tělem,
to je myšlenka, která obsahuje ego.
znamená to, že myšlenka vychází z božského Já.
To ego, to je, když řeknete já.
Když řeknete já, máte na mysli svoje tělo.
Víte, co to znamená to já?
Pátrejte po tom, co je tohle to já.
Když se zeptáte sami sebe, odpovíte si: „Jsem tohle tělo.“
Takže já znamená tělo.
Když si vzpomenete nebo když spatříte svoje tělo,
okamžitě se tam vytvoří ten pocit já, ten tvar já.
A vznikne třeba, že si chci vyčistit zuby, chci si dát kafe,
chci se nasnídat, chci se obléknout. P
pořád je tam to já, já, já.
Kdo snídá? Tělo snídá. Kdo pije tu kávu? Tělo ji pije.
To já ji nepije.
Řeknete někam jdu nebo jsem šťastný nebo miluji,
nebo nenávidím, hněvám se… všechny vaše činnosti a pocity
se týkají toho pocitu já ve vás.
To znamená, že se týkají vašeho těla.
Netýkají se pocitu já. Týkají se těla.
To já je jenom jedna z myšlenek.
Když takhle říkáte pořád já, já, já…
objevuje se vám podoba vašeho těla.
Takže v tu chvíli vidíte své tělo
svojí vlastní myšlenkou ve svém nitru.
Ale to tělo je venku. Vaše tělo není ve vašem nitru.
Tohle já je jenom vaše tělo.
Když opakujete ve svém nitru já, já, já
a přitom to není spojené s představou vašeho těla,
pak můžete spatřit své božské Já.
Každá myšlenka v sobě obsahuje to já, které znamená tělo.
To já nic jiného neznamená než tělo.
Je to jenom jedna z myšlenek.
Třeba řeknete: „Chci jít domů.“
V tu chvíli to já vytváří váš domov.
Nebo: „Chci vidět svého syna.“ Pak to já vytváří vašeho syna.
Ten syn není nikde ve vašem nitru.
Ani ten dům není ve vašem nitru, ve vašem těle,
ale přitom vidíte svého syna velice zřetelně.
A přitom ten syn tam před vámi nestojí
ani není ve vašem těle uvnitř.
Jak se dostal do naší mysli?
To myšlenka já vyrobila toho syna.
Zkuste si představit svého syna,
aniž by tam byla ta myšlenka já - tělo.
Právě tohle "já" vytvoří vašeho syna.
Jak ho můžete znát jako vašeho syna?
Máte tělo. Proto ten syn je syn toho těla.
Kdybyste se neztotožňovali se svým tělem,
tak o svém synovi nemůžete hovořit.
Bez myšlenky na své tělo, zkuste říct něco o svém domě.
Stejně tak všechny věci, o kterých říkáte,
že jsou vaše…vaše televize, váš dům, "vaše" předměty.
Říkáte pořád moje, moje, moje…je tam pořád to já.
Ty věci tam všechny stojí nebo leží.
Jsou tam ty předměty a teď, když je tam to vaše tělo,
tak najednou všechny ty věci patří tomu tělu, patří vám.
Moje židle.
Dejte nějaký důkaz, že je to vaše židle.
To mysl takhle vytváří.
Je tam to já, proto je tam i to moje.
Moje dcera, můj syn, můj dům, moje rodina.
Ta myšlenka já se vynořila jedině tím,
že vy jste si vzpomněli na svoje tělo,
že vy jste si něco stáhli ke svému tělu.
Když je tam ta myšlenka já, je tam i všechno to, co je vaše.
Tahle myšlenka já v hlubokém spánku mizí.
A zároveň s ní zmizí i to všechno, co bylo vaše.
Vaše auto, vaše dcera, vaše předměty… protože tam
není to já a není tam ani to moje.
Proč potom říkají, že to je falešné já?
Protože jak vaše tělo tak vaše myšlenka já,
celý tenhle svět, všechno to mizí v hlubokém spánku.
To falešné já může za vznik všech těch milionů myšlenek,
které máte. Všechny ty myšlenky vycházejí z toho,
že se ztotožňujete se svým tělem.
Ta nejvyšší síla nemá tělo.
Jak může ta nejvyšší síla říct já, já, já?
Já pomáhám. Já miluji. Já nenávidím. Já mám starosti.
Ta nejvyšší síla nemá tělo.
Proto se mu (jí) nemohou vynořovat myšlenky.
Nemá tělo. Nemá myšlenku já.
Nemá možnost vytvářet miliony myšlenek.
Ta nejvyšší síla neví, komu patří tento svět.
To my říkáme, celý vesmír patří bohu.
Ale ta nejvyšší síla vesmír vůbec nezná.
Protože ta nejvyšší síla nemá mysl, mozek ani myšlenku já.
Kdyby měla tělo, tak by zároveň mohla zemřít.
Kdyby měla falešné já, tak by v bezesném spánku zmizela.
Kdyby cokoliv vlastnila, byly by to jenom myšlenky.
Ale v bezesném spánku všechny ty myšlenky zmizí.
Je něco z toho nějak významného v našem životě?
Něco z těch myšlenek?
Když řeknete: "dívám se," znamená to tělo.
Avšak tělo nevidí. Tělo nemá schopnost vidění.
Myšlenka já znamená přece to tělo.
Ta myšlenka má jenom podobu těla.
Řeknete: „Vidím kostel. Vidím školu.
Vidím krásnou zahradu. Vidím řeku.“ A kdo to vidí?
Já. Přece - já.
Znamená to, že tělo se kouká? Ne.
Tohle všechno vidí - já.
Vidíte všechno možné na celém světě.
Když třeba vidíte tu zahradu,
ta vaše myšlenka já v té chvíli na sebe vezme podobu zahrady.
Nebo vidíte třeba nebe.
Nebo ta myšlenka já na sebe vezme podobu květiny, měsíce.
V každé myšlence je to já.
Včera jsem říkal, že uvnitř vás je pozorovatel
a kolem něj plynou všechny podoby, všechny myšlenky.
Ale tenhle pozorovatel se nemění, je nehybný.
Ať jsme vzhůru nebo se nám něco zdá
nebo jsme v bezesném spánku,
je tam stále ten nehybný pozorovatel.
Tenhle pozorovatel se nemění. Je nehybný. Je stálý.
Tenhle pozorovatel je nejvyšší síla.
Teď třeba sedíte a meditujete
a máte v hlavě spousty myšlenek.
Zkuste vidět svoje myšlenky, svoji mysl odděleně,
bez toho aniž byste se nechali strhnout.
Třeba přijde myšlenka most, vidím most.
Je tam pozorovatel a je tam to vidění a je tam objekt
..a to je ten most.
Tedy je tam pozorovatel, ten akt hledění a ten most.
Ano, vidíte ten most.
Vy vidíte ten most, ale v příštím okamžiku ta myšlenka zmizela
a najednou jste v restauraci.
Proč se tohle děje? Kdo to vidí ten most?
Ten samý vytvořil tu restauraci a stal se na chvíli tou restaurací.
On nevidí tu restauraci - to já se stalo tou myšlenkou.
Ztratili jste v tu chvíli toho pozorovatele.
Proto meditace neuspěla.
A pak za tou myšlenkou, kde jste ztratili pozornost
následuje milion dalších myšlenek, velkou rychlostí.
Ale vy nevíte nic.
Vidíte třeba svého přítele.
Mluvím o tom, protože při meditaci je důležité soustředění.
Meditace znamená, že myšlenky musí mizet.
Proto, když vidíte tu myšlenku odděleně,
přichází další myšlenka zevnitř a když nemáte v tu chvíli pozornost,
tak se stáváte tou druhou myšlenkou.
A teď si řeknete – dobře, ale já tu mysl chci ovládnout.
Třeba jste kuřák a uvidíte krabičku cigaret.
Já jsem k tomu připoutaný, k těm cigaretám a pak hledáte sirky.
Zapálíte si cigaretu a kouříte. Přijde váš známý.
Řekne: „Dej mi cigaretu. Mně už došly.“ Tak vy mu dáváte cigarety.
A takhle probíhá vaše meditace. Je to skutečné?
Je to správně?
Co to znamená meditace? Vidíte třeba horu.
Když tu horu vidíte, nedovolte, aby vznikla další myšlenka.
Pokud povstane další myšlenka,
ztrácíte přitom svého pozorovatele.
Ten pozorovatel zmizí, protože je tam falešné já.
A to falešné já nemá schopnost vidět tu myšlenku
odděleně alespoň krátkou dobu,
protože hned přijde ta myšlenka na strom.
Zmizela hora, nebyl tam pozorovatel.
A okamžitě je tam třeba strom.
A opět se snažíte získat koncentraci.
Vidíte ten strom a díváte se na něj.
Ale okamžitě se tam objeví myšlenka na krávu.
Takže teď vidíte krávu.
Ztratili jste toho pozorovatele,
protože vaše falešné já na sebe vzalo podobu krávy.
Ve vaší mysli se takhle řítí miliony myšlenek jedna za druhou.
Kdyby za mnou bylo veliké zrcadlo,
byli byste všichni v tom zrcadle odražení.
A teď zavřete oči a díváte se do svého nitra.
Tak ve svém nitru vidíte ten samý obraz, všechny ty lidi,
které jste viděli v tom zrcadle.
Vidíte ty podoby v zrcadle. Vypadají skutečně.
Ve vaší mysli vypadají velice realisticky.
Teď se podívejte jenom na to zrcadlo.
Prozkoumejte ho. Jsou v tom zrcadle nějací lidé?
Když se koukáte jenom na to zrcadlo samotné,
tak v něm nikoho nenajdete.
Když to zrcadlo vůbec nevidíte.
Když vidíte tu nejvyšší sílu, pak tam sami nejste.
Když všechno ve své mysli vidíte,
pak nevidíte tu nejvyšší sílu.
Zrcadlo tam je za mnou, zrcadlo neudělalo žádnou chybu,
pořád odráží, je čisté.
Ten, kdo se objeví před svým zrcadlem,
toho to zrcadlo věrně odrazí.
Když máme myšlenky ve své mysli,
je to jenom odraz v naší nejvyšší síle.
Když by tam nebylo zrcadlo, nic by tam nebylo vidět.
Když bychom neměli v srdci tu nejvyšší sílu,
nic bychom ve svém nitru nenalezli.
Ta nejvyšší síla nemá žádné tělo, nepřísluší jí nějaký svět,
žádné myšlenky.
Realizace znamená, že splynete s tou nejvyšší silou.
Pak není nic k prožívání, nic k vidění.
Protože to jenom mysl něco prožívá a něco vidí.
Ta nejvyšší síla nemá tělo. Proto ani vy nemáte tělo.
Božské Já, ta nejvyšší síla nemá tělo,
proto když vy se neztotožňuje se svým tělem,
jste tou nevyšší silou.
Ta nejvyšší síla nemá mysl, nemá žádné myšlenky.
Proto, když vám všechny myšlenky zmizí,
stáváte se tou nejvyšší silou.
Když člověk nemá myšlenky, tak ani nevnímá svět.
Stejně tak ta nejvyšší síla.
Když přestane existovat svět, stáváte se tou nejvyšší silou.
Ale naší sílu svazuje tohle tělo, všechny naše myšlenky.
To jsou pouta, která nás svazují. Jsme ve vězení,
protože nejsme trvale šťastní a nemáme trvale klid.
To vězení jsme vytvořili vlastní myslí. Někdy pláčeme,
někdy máme strach, někdy jsme naštvaní.
Každý má neustále během celého života nějaký problém.
Nejste od své mysli osvobození ve svém nitru.
Ta nejvyšší síla je ale bezmezně svobodná.
Nemá mysl, nemá prožitky, nic tam není.
Vy se vždycky nacházíte na určitém místě,
v určitém nápadu, v určité idei, v určitém čase.
Vaše mysl je velice malá, nepatrná.
Když jsem byl v Indii, nevěděl jsem dřív nic o České republice.
Když jsem přijel do České republiky, tak tuto zemi vidím.
Moje mysl má tu ideu České republiky, když ji vidím.
To, co vidíte, máte ve své mysli.
Co vidíte ve světě, to je ve vaší mysli.
Ale vaše mysl je omezená. Všechno, co znáte,
všechny ty tvary, podoby je jenom ve vaší mysli.
Je to jenom omezené množství věcí ve vaší mysli.
A váš život plyne v tom vašem výtvoru, který je omezený.
Vy neznáte nic jiného, než co je ve vaší kreaci světa.
Vidíte třeba nějaký druh ovoce, které jste ještě nikdy neviděli.
Tak se zeptáte: „Jak se to ovoce jmenuje?“
Kdybyste ho znali, tak to ovoce už máte uložené v hlavě
a vzpomněli byste si; tohle ovoce znám.
A řeknete jméno toho ovoce.
Ale když jste ho předtím nikdy neviděli,
tak ho nemůžete znát. Stejně tak všechno, co známe,
je něco, co už máme uložené v mysli.
Když by ve vaší mysli nic nebylo, tak byste nic nevěděli.
Znáte úplně všechno z České republiky?
Znáte úplně všechno z Prahy? To nemůžete.
Vy znáte jenom to, co jste viděli nebo o čem jste slyšeli.
Lidi, obchody, ulice. A co ty ostatní věci? Co ostatní svět?
My takhle žijeme v určitém omezeném rozsahu,
který jsme si sami vytvořili.
Ale ta nejvyšší síla je bezmezná, nemá žádné hranice.
Ta nejvyšší síla nemá vůbec žádné hranice.
Protože to naše myšlenky vytváří hranice.
Když vám myšlenky zmizí, automaticky se rozšiřuje nejvyšší síla.
Když zmizí myšlenky a máte přitom pozornost
a přitom nespíte a přitom nejste ve stavu zapomnění,
nemáte myšlenky, máte klid a máte pozornost a není to přitom sen,
není to spánek, pak v tento okamžik se rozšiřuje božská síla,
kterou máte v sobě a bourá ty hranice, které jsou ve vás.
A ona se šíří i mimo vaše tělo.
V ten okamžik vaše tělo také mizí.
My jsme si vybudovali velice úzký svět, který je strašně úzký
a je ohraničený ze všech stran.
Proto třeba cestou sem je velká zácpa.
Podobně jako v našem nitru je velká bitva myšlenek.
Když máme jenom úzkou mysl…
Člověk, který má takto úzkou mysl, člověk, který je úzkoprsý,
je ten, který žije kvůli svému tělu.
Když jste osvobozeni od myšlenek ve svém nitru,
když jste osvobozeni od pocitů ve svém nitru,
pak ta nejvyšší síla překračuje všechny hranice ve vás.
Všechny hranice v tu chvíli mizí.
V tu chvíli vycházíte z toho těla, je to prázdnota a klid.
Toto svojí myslí nemůžete spatřit.
Nemůžete toho dosáhnout skrze svoje úsilí.
Ta nejvyšší síla vaše myšlenky spaluje a šíří se neomezeně dál.
Nejprve zmizí naše tělo.
A pak, když se podíváte, zjistíte, že i svět zmizel.
Myšlenky zmizí v hlubokém spánku, ale není tam svět,
není tam pozornost. Ale teď, když vy spálíte svoje myšlenky,
tak máte okamžitě pozornost. Myšlenky jsou pryč.
Tělo, to jsou ty myšlenky.
Svět, to jsou také jenom myšlenky.
Proto vaše tělo také zmizí.
Mysl je pryč, proto všechno mizí včetně světa.
Pak jste neomezeně svobodní a božské Já je naprosto všude.
A ta nejvyšší síla je naprosto všude, ve všech bytostech,
ve všech zvířatech. Celý vesmír je v té nejvyšší síle.
Je nekonečná a bez hranic, neomezená.
Kde je konec vaší mysli? Vaše mysl je plná hranic,
jako kdyby tam byly dopravní pravidla.
Jak tu mysl máme odstranit?
Jak poznat náš přirozený stav, naši skutečnou podobu?
Dotazování po Já neznamená nějaké konkrétní soustředění,
neznamená nějaké pozorování.
Neznamená to získávání nějakých zásluh.
Neznamená to naplňovat svoje touhy, svoje představy.
Není to nějaký zážitek.
Tyhle všechny jsou jenom v rámci mysli.
Dotazování po Já spočívá v tom,
že ta myšlenka já se vynořuje z té nejvyšší síly v nás.
A tahle myšlenka já vyrábí miliony myšlenek.
A my skrze ty myšlenky všechno poznáváme.
Skrze sílu toho falešného já, tohoto ega.
Třeba na pilíři stojí dům.
Nemusíte odstraňovat ten dům, je to těžká práce.
Stačí odstranit ten pilíř. V tu chvíli se celý dům zbortí.
Stejně tak existuje jediná myšlenka já.
Proto nemyslete na svoje tělo, nemyslete na svůj život.
Pokud to falešné já nemá nic na práci
…ono se neustále propojuje s vaším tělem a s vaším životem.
Tak vypadá život toho falešného já.
Když máte dostatečnou sílu bojovat s falešným já…
Ta síla musí být velká, protože bojujete sami se sebou.
Když třeba pomyslíme na boj s někým jiným,
označíme ho za těžký nebo za lehký.
Ale na boj se sebou samými potřebujeme velkou odvahu
a velkou sílu. Protože vy se s ním ztotožňujete.
Jak se sebou můžete bojovat?
Je lehký způsob, jak bojovat s falešným já.
Pokud máte myšlenky na tělo, je to pokrm vašeho falešného já.
Když přestanete myslet na svůj život a na svoje tělo,
pak falešné já nemá co jíst, nemá vzduch, nemá vodu
a velice rychle zemře.
Ale je to strašně těžké. Proč?
Protože váš život je vaše tělo
a každou myšlenku považujete za skutečnou.
Každá ta myšlenka obsahuje falešné já.
Když by jste zapomněli na svůj minulý život, na svoji budoucnost,
na současnost a na svoje tělo, je realizace velice snadná.
Ego během vteřin zemře.
To dotazování je otázka „Kdo jsem já?“
My se přímo pídíme po tom falešném já.
Pokud nemáte dost síly, abyste zapomněli na svůj život
a na svoje tělo, tak zjišťujte, kdo jsem já?
Protože v tu chvíli se pídíte přímo po svém falešném já.
Kdo jsem? Já jsem přece tělo. Jenomže vy to tělo nejste.
Kdybyste byli tělo, tak k čemu je se po něčem pídit,
po něčem pátrat. My pátráme po něčem,
protože o něčem pochybujeme.
Vezměme si třeba brýle. Víme, jak se vyrábí.
Když to víme, není potřeba se ptát, jak se brýle vyrábí.
Proto, když se ptáte: „Kdo jsem já?“ odpovíte:
„Jsem tělo,“ pak není možné se dotazovat,
protože už jste našli odpověď. Tak k čemu je ta otázka dál?
K čemu je to pátrání? Pátrání potřebuje vždycky nějakou odpověď.
Ale odpověď není! Protože vy nejste tělo.
Vy tělo vidíte, proto jím nejste.
Vy tělo vidíte, protože jste ztotožněný s falešným já.
Vy nejste toto tělo. Takže kdo jste? Pátrejte:
„Kdo jsem?“ Hledejte ve svém nitru.
Ano, přišla odpověď jsem tělo.
Ale vy nejste tělo, protože to zemře.
A v bezesném spánku tam tělo také není.
Tak pokračujte – kdo jsem já? Potřebuji odpověď.
A co je odpověď?
Budeme v tom pokračovat v příštích dnech,
protože už uplynula hodina.
Tohle téma je velice složité,
proto o tom mluvím tak dopodrobna.
Pokud tomu člověk dobře porozumí,
velice snadno uspěje u zkoušek.
Velice snadno se může dotazovat po svém já.
Pokud tomu nerozumíte, jak můžete uspět u zkoušky?
Dvakrát, třikrát selžete. Mluvil jsem již dříve o pochopení.
Vy všichni nasloucháte mému proslovu. Je to skutečné? Není.
Není pravda, že nasloucháte,
protože někteří z vás se zároveň stihli pobavit s přáteli,
zajít domů, vyřídit si spoustu věcí.
Vy sice tady sedíte, ale vaše mysl třeba zrovna kouká
na televizi. A znamená to, že v tu chvíli mě slyšíte?
Vaše uši jsou v tu chvíli vypnuté.
Vaše mysl sedí pohodlně rozvalená před televizí.
A kdo v tu chvíli poslouchá přednášku? S kým mluvím?
Komu to říkám? Říkám to zdi?
Pokud nasloucháte správně, dokonale, pak je pro vás možné,
je to jistota, že dokážete spálit svoji mysl
a dokážete se správně dotazovat – kdo jsem já?
Kdo je ten nejlepší hledající, ten nejlepší žák?
Ten, který dokáže hodinu naslouchat.
Slyšeli jste aspoň pět minut z toho, co jsem řekl?
…tak jste neuspěli a moje učení bylo k ničemu.
A kdo má nějaký prospěch z toho učení?
Ten, kdo má uvnitř sebe klid. A nic ho v mysli neruší.
Nemá v sobě napětí. Nic ho nikam netahá,
myšlenky ho nikam netahají.
Takový člověk poslouchá dokonale a moje učení přijal svým srdcem.
Není lehké naslouchat a což teprve realizace,
což teprve duchovní praxe. Člověk, který má klidnou mysl,
ten porozumí jakémukoliv učení.
Není to věc mysli, není to porozumění skrz mysl.
Protože k té nejvyšší síle musíte jít s prázdnou nádobou.
Musíte za ní jít s prázdnou myslí.
A ta nejvyšší síla naplní vaší nádobu svojí energií.
Naplní vaši prázdnotu tou nejvyšší silou.
Jenomže vy už jste si tam nalili benzín.
A nic dalšího se tam už nevejde.
Kam by to ta božská síla mohla uložit.
Je to chyba té nejvyšší síly?
Vy už jste si své srdce naplnili, jste velice zaměstnaní.
Ta nejvyšší síla do vašeho srdce nemůže vstoupit.
Nemá šanci.
Proto je důležitá prázdnota v mysli a klidná mysl.
A soustředěná pozornost.
Pokud správně nasloucháte,
dovede vás toto učení do vašeho srdce.
A vaše mysl k tomu není potřeba,
nepotřebujete k tomu žádné úsilí.
Nepotřebujete provádět žádnou praxi.
Ticho a klid.
Když takto nasloucháte s otevřeným srdcem, pak
i když půjdete pryč a budete v nějaké situaci,
tak se vám ty potřebné věci automaticky
vybaví a pomohou vám.