14. satsang
21.11.2006 ráno
Vždycky se snažte zbavovat svých myšlenek.
ty myšlenky k vám budou přicházet samy bez vašeho úsilí
a přirozeně. Potřebné myšlenky přichází přirozenou cestou samy.
není potřeba nějak zvlášť pospíchat nebo stresovat svoji mysl.
Čekáte na autobus. Autobus nepřijíždí včas.
Ve vás to vyvolá stres a spousty myšlenek.
Přivolají ho?
Spočívejte v klidu.
že zbytečně přemýšlíme a stresujeme se.
Když vidíte zrovna to slunce, není tam ani slon,
ani kytka, ani hora, ani řeka.
Když tam je zrovna právě ta myšlenka na slunce,
tak v jednu chvíli zmizela a vystřídala jí myšlenka na květinu.
Kde je teď myšlenka na slunce?
Teď máte myšlenku na květinu.
Když vidíte tu květinu, myšlenka na slunce zmizela.
Mezi myšlenkou na slunce a myšlenkou na květinu je mezera.
Tu mezeru neznáte. Ta mezera je vaše božské Já.
Teď se díváte třeba na film.
Hrdina si hraje s nějakými kluky.
V dalším záběru je vidět, jak jdou na nějakou horu.
Takže jeden záběr mizí a vystřídá ho další.
Kde je teď ta předchozí scéna?
Zmizela, protože přišel další záběr.
Mezi nimi je mezera. A to je plátno.
Nemáte však dost síly, abyste viděli to plátno,
vidíte jenom ty záběry. Na tom plátně se promítá film.
A vy vidíte jenom ten film, nevidíte plátno.
Kdyby tam nebylo plátno, film byste nemohli vidět.
My máme obrovské plátno, které je nekonečně široké.
Ale naše mysl je maličká.
Proto máme jenom to maličké já ve svém srdci.
Všechny naše myšlenky se promítají na božské Já.
Vidíte ale jenom ty myšlenky, nevidíte vaše božské Já.
Bez něho by jste však žádný film neměli.
Mrtvý člověk nemá božské Já ani mysl.
Jemu ten film skončil. Jeho film zmizel,protože už nemá plátno.
A my teď máme své božské Já a máme ten film,naší mysl.
Pokud vnímáte to plátno, film pro vás ztrácí hodnotu.
Protože plátno je skutečné a film je neskutečný.
Když vidíte, vnímáte film, vyvolává to ve vás spousty pocitů.
Když vnímáte plátno, nevyvolává to ve vás žádné pocity,
je tam jenom prázdné plátno.
Když to plátno dokážete vnímat, je vám jasné,
že jenom ono je skutečné a film není skutečný.
Jako v našem nitru.
Božské Já je skutečné a film je neskutečný.
Když máte prožitek svého božského Já,
když ho znáte, tak víte, že vaše mysl není skutečná,
že je iluzorní.
Když znáte zážitek božského Já, vaše mysl ztrácí svojí hodnotu.
Protože není skutečná, je to iluze.
Když se díváte na film, je v něm třeba zrovna válka.
Bylo zabito spousta vojáků. Teče spousta krve.
V tom filmu je i potopa, která odnáší domy.
Jedné ženě umřel manžel a ona usedavě pláče.
V tom filmu je i vichřice,
která pokácí, vyvrátí všechny stromy.
Uvízne z té záplavy krve jediná kapička na plátně?
Uvízne na tom plátně jediná z těch všech mrtvol?
Tolik domů bylo zničeno. Poškodilo to nějak to plátno?
A co ta vichřice, která byla tak silná?
Vy také ve své mysli vidíte všechno možné.
Všechny možné pocity od nejhorších po nejlepší.
Deprese, emoce, stres, žízeň, hlad, nemoc.
To všechno je pouze ve vaší mysli.
Božské Já je netknuté tím stresem, tou depresí,
všemi těmi pocity, tou žízní, tím hladem.
Vaše božské Já je neovlivněné jakýmikoliv vašimi pocity.
Když se takhle díváme na film,
vyvolává to v nás spousty pocitů, zážitků, vjemů.
To plátno také vidí ten film. To vy ale nevíte.
Plátno, ačkoliv ho vidí, tak s ním nemá nic společného.
Vaše božské Já vidí film vaší mysli.
Ale nemá s ním nic společného.
Někdy se bavíte se svým známým někde v divadle.
V tom kině se třeba na chvíli otočíte ke svému příteli
a mluvíte s ním. Pak se zase díváte na film.
A něco vám uniklo, tak se ptáte: „Proč teď brečí, co se stalo?“
Ptáte se svého známého,
protože on se mezitím stále koukal, nepřetržitě.
A teď vám říká, co se mezitím odehrálo v ději.
Takže někdy ten film nesledujete na sto procent.
Jste v kině a přitom jste si zapomněli zamknout auto nebo dům.
A ačkoliv jstev kině, přemýšlíte horečně,
jak to udělat s tím domem nebo s tím autem.
To vám samozřejmě brání v tom,
abyste ten film vnímali na sto procent.
Pokud nás něco velice zajímá,
potom to vnímáme s plnou pozorností a napětím.
Pokud nás něco zase tak moc nezajímá,
máme v mysli miliony myšlenek a pocitů.
Ale to plátno vidí ten film od začátku až do konce
a je mu všechno jasné.
Stejně tak vaše božské Já vidí kompletní váš film
a na nic nezapomíná.
A my přitom plně vnímáme jenom někdy,
jenom někdy něco plně vnímáme, nějakého člověka a podobně.
To protože myšlenka má jenom omezené schopnosti
vnímání a vidění a pochopení.
Ona vnímá jenom jednu věc v jedenokamžik.
Ale božské Já vnímá celou vaší mysl neustále
a všechno je v něm zaznamenané.
Protože to vědomí je neomezené.
Vaše božské Já má nekonečnou pozornost, neustálou.
Není kam uniknout před tou nejvyšší silou,
před nejvyšší mocí.
Proto je zlé a špatné potrestáno.
Tahle síla nikdy nezapomíná.
Vy třeba zapomenete.
Ale to co jste udělali zlého, to bude potrestané.
Božské Já vám dává přesně to podle toho,
co jste dělali dříve i ve svých předchozích zrozeních.
Náš život plyne podle našeho osudu.
Proto buďte nehybní ve svém nitru.
Protože váš život plyne podle vašich předchozích zrození
a podle vašeho osudu.
Pokud odstraníte trvale své myšlenky, už se nenarodíte.
A pokud cokoliv děláte skrze své ego, usadí se to ve vašem srdci.
A náš budoucí život se odvíjí od našeho přítomného života.
A takhle ten cyklus jde neustále dokola a dokola.
Proto mějte plnou pozornost a plné vědomí.
Tím dosáhnete toho, že nebudete připoutaní ke své mysli.
Proto nebudete vytvářet další osud.
Pak to vědomí, ta pozornost tu zůstanou navždy,
přestane pro ně existovat čas.
To vědomí nebude potřebovat tělo.
Takže myšlenky plynou na pozadí vašeho božského Já.
Mezi každými dvěma myšlenkami je mezera a to je vaše božské Já.
Aby jste poznali mezeru mezi dvěma myšlenkami,
musíte mít pozornost.
Také, když si vezmeme stavy bdění, snění a hlubokého spánku.
Mezi stavem bdění a tím stavem, kdy se vám zdá sen, je také mezera.
Zmizí bdění a vynoří se sen.
Mezi těmito dvěma je mezera.
Ta mezera je vaše božské Já.
A když z toho snu přecházíte do hlubokého spánku,
sen zmizí, přichází hluboký spánek.
Mezi nimi je mezera a to je vaše božské Já.
Když se budíte z hlubokého spánku,
je tam mezera mezi hlubokým spánkem a stavem bdění.
Rozpoznejte tu mezeru mezi dvěma myšlenkami.
Pak obě ty myšlenky zmizí.
Jak na to?
Zmizela jedna myšlenka a vy jste ta mezera.
Buďte nehybní.
Tím zabráníte, aby vznikla další myšlenka.
Nemá šanci. Když spočinete v té nehybnosti a máte pozornost,
nedovolí to, aby vznikla další myšlenka.
To je vaše božské Já. Božské Já nemá myšlenky.
Jenom pozornost.
Když se objeví jakákoliv myšlenka, pomalu ztrácíte svojí pozornost.
Jak se ta myšlenka objevuje.
Tento proces ztrácení pozornosti můžeme pozorovat.
Je v nás inteligence, která patří božskému Já.
Ta inteligence, ta znalost božského Já pracuje v srdci.
Když máte pozornost, není tam nic.
Jenom neomezené božské Já.
Pokud se vaše vědomí prohloubí nebo rozšíří,
další myšlenka nemá šanci se objevit.
Protože to vědomí se rozšiřuje nekonečně, do nekonečna.
Není tam žádné falešné já, není tam žádná myšlenka,
jenom božské Já.
Pokud se vaše vědomí nerozšiřuje, pak je pouze omezené.
Tak se pomalounku vynoří myšlenka
a vy pozvolna ztrácíte pozornost.
Toto drama vy ale nevnímáte.
Ten, kdo má opravdu velikou pozornost, hlubokou,
toto drama zná velice důvěrně.
Ten proces, jak se myšlenka vynořuje a odkud se vynořuje,
protože on je božské Já.
A z něho se vynořuje každá myšlenka.
Takový člověk, který má plnou pozornost,
tak zná ten proces, jak se objeví falešné já, jak vyrobí myšlenku,
jak se myšlenka vynoří a jak pozornost ubývá.
Takovou pozornost můžete mít, když spálíte své falešné já.
Musíte proto spálit, zabít své ego.
Neexistuje zbraň, která by zabila vaše falešné já, vaše ego.
Existuje jenom jediná.
A to je moc božského Já, neboli pozornost,
neboli vnitřní mír.
Pokud rozpoznáváte, že mezi dvěma myšlenkami je mezera,
spočiňte v nehybnosti.
Tím zabráníte, aby vznikla další myšlenka.
Ta předchozí myšlenka už zmizela,
takže už vám nepůsobí problém.
A ta další myšlenka už se neobjeví.
Protože ta pozornost nedovolí, aby další myšlenka vznikla.
Spočívejte v nehybnosti.
Žádný film. Jenom plátno.
Buďte nehybní.
Je tam jenom vědomí. Žádný film.
Pokud máte to plné vědomí a je tam falešné já,
tak mu zabráníte, aby vyrobilo další myšlenky.
Pak ta tma ve vás, to je falešné já tam sedí,
ale nevytváří žádné formy.
Někdy vyrobí světlo.
Nejsou tam přitom myšlenky,
ale to světlo je také výrobek falešného já.
Někdy se stane, že nemáte myšlenky, ale máte tam tmu.
Někdy tam máte světlo. To ego nevyrábí myšlenky
a v tu chvíli máte pocit neuspokojení.
A také v tom stavu necítíte ze srdce štěstí.
Není tam ten úplný klid, pořád tam ještě něco tomu schází.
Je to stav, kdy tam není myšlenka.
Je tam jenom světlo nebo jenom tma, nebo jenom prázdnota.
V tom stavu, v té prázdnotě ego také nevyrábí formy.
Vaše božské Já je za tou temnotou, za tím světlem.
Jak v té tmě, tak ve světle, tak v té prázdnotě je pozorovatel.
Ten pozorovatel nemá jméno ani tvar.
Ten pozorovatel tam má tu tmu,
ten pozorovatel tam má tu prázdnotu,
ten pozorovatel tam má to světlo, ale nejsou tam tvary.
To jsou podoby, to jsou formy toho pozorovatele.
Proto zase o to všechno přijdete – o tu tmu, světlo, prázdnotu.
A ten pocit trvá jenom několik vteřin.
Tenhle pozorovatel bylo ego a vyrábí teď zase myšlenky.
V tomto stavu je velice důležitá následující připomínka
od Ramany Maharišiho.
Když vidíte tmu nebo světlo nebo prázdnotu
a nejsou tam žádné jiné myšlenky,
podívejte se na toho pozorovatele.
Hleďte na něj.
To je nejlepší metoda, jak spálit naše falešné já.
Ono se neustále schovává za myšlenkami.
Teď ale tam myšlenky nejsou,
takže falešné já se nemá kam schovat.
Teď je snadné ho rozpoznat.
A kdo to je, kdo rozpoznává toho pozorovatele?
Když tam nejsou formy. Je tam prázdnota, světlo nebo tma,
žádné myšlenky?
To všechno patří falešnému já,
které vidí tu tmu, světlo nebo prázdnotu.
Teď je nejlepší šance spálit toho pozorovatele, to falešné já.
Kdo vidí toho pozorovatele?
Nějaká síla toho pozorovatele dokáže vnímat.
Kdo je to? Co je to za sílu?
Je to ta svrchovaná síla. Ta nejvyšší síla.
A vy hleďte na pozorovatele.
Toto je finální stav na cestě k realizaci.
Když ten pozorovatel se rozpustí,
pak tam zbude božské Já bez toho pozorovatele.
V ten okamžik máte prožitek božského Já, jeho nekonečnosti.
Až do té chvíle jsou všechny prožitky nějak omezené.
Předtím jste sledovali myšlenku
a vy neztrácejte pozornost, dokud ta myšlenka nezmizí.
A ona pak zmizí.
To není konec.
Protože tam je pořád ten pozorovatel.
Například se soustřeďte nebo pozorujte jednu myšlenku
a nepusťte tam žádné jiné myšlenky.
Až všechny zmizí, všechny ostatní myšlenky.
Jako když sluneční paprsek dopadne na zvětšovací sklo,
které soustředí tu energii do jednoho bodu a zapálí papír.
Takové soustředění je potřeba, abyste viděli tu jednu myšlenku.
Celá vaše energie z vašeho nitra se soustředí na tu jednu myšlenku.
Pokud všechny ostatní myšlenky zmizí,
pak i tato myšlenka zmizí.
Ta myšlenka nebyla skutečná,
protože jí vytvořila jen vaše mysl.
Když se soustředíte jednobodově na tu jednu myšlenku
a nejsou tam jiné myšlenky,
pak i tato myšlenka zmizí.
A okamžitě následuje pocit štěstí, radosti a pozornost.
Ale ten pozorovatel tam pořád je.
A zase překryje vaši radost a vaši pozornost.
Takže potom, co ta myšlenka zmizí,
je tam pořád ten svědek, ten pozorovatel.
Takže pokračujeme.
Vidíme prázdnotu, ale je tam pořád ten pozorovatel.
Teď zaměřte pozornost, jako jste ji předtím zaměřili na myšlenku
na toho pozorovatele.
Abyste ho dokázali vidět, potřebujete velkou milost
a musíte se velice soustředit.
To falešné já, toho svědka, toho pozorovatele
můžete vidět jenom z milosti božského Já.
To není věc našeho úsilí,
protože toho svědka nemůžeme spatřit svým úsilím.
Není možné spatřit svědka pomocí ega.
Ta nejvyšší síla uvidí toho svědka a pomalu ho odstraní.
Jak jsem říkal včera. V tu chvíli se ve vás objeví šílený strach.
Ale je bezdůvodný. Ten strach je nesnesitelný.
Protože úplně všechno zmizí, když zmizí falešné já.
Není nic k vidění, k mluvení, k slyšení, k zapamatování.
Proto se objeví velký strach.
Protože falešné já chce zase zpátky svoji sílu,
aby mohlo něco vytvářet.
Tak svůj zážitek božského Já ztrácíte kvůli tomu strachu.
A kvůli tomu strachu ego zase obživne.
A je velice šťastné.
Má zase příležitost vytvářet miliony myšlenek.
Proto se ponořte hluboko do svého nitra, do svého srdce.
Pátrejte hluboko ve svém srdci. Najdete tam černou skvrnu?
Najdete tam jakýkoliv nepatrný pohyb?
Najdete tam pozorovatele, svědka? Vidím tam něco?
Je tam něco? Takovým pátráním všechno ze sebe odstraňte.
Stav realizace je něco,
čeho můžete dosáhnout ve finále jenom bez svého úsilí.
Když jste realizovaní, pak můžete dělat cokoliv
a vás se to vůbec nedotýká, protože ten stav je prostě bytí.
Proto hleďte na toho svědka.
Když všechny ostatní myšlenky zmizí a prázdnota zmizí,
pak pracuje ten největší magnet.
A jeho síla obklopí ze všech stran toho svědka.
Ten svědek není něco odděleného od božského Já.
Proto ta síla ho spolkne.
Pak mysl a božské Já se stanou jedním.
Mléko se smíchá s mlékem. Voda se smíchá s vodou.
Ten pozorovatel, když je oddělený, je to ego.
A teď ho spolklo božské Já. A jsou oba totéž.
Božské Já ho spolklo a strávilo.
Jak se teď může falešné já vynořit?
Když nemáte dost dobrý žaludek a nestrávíte ho úplně,
falešné já se zase vynoří.
Někdy se stane, že se spontánně rozesmějete
a nemáte k tomu žádný důvod.
Někdy se zase bezdůvodně rozpláčete.
Taky k tomu není důvod.
To je proto, že nemáte dost silné žaludeční šťávy v srdci.
Nejdříve je tedy nutné mít co nejhlubší prožitek
klidu a míru a pozornosti.
A pak se všechno dál odvíjí přirozeně.
xxx