15. satsang
21.11.2006 večer
Zvuk, dech, mysl – to všechno povstává z vašeho božského Já,
a proto můžeme skrze zvuk, skrze dech a skrze mysl
také vstoupit do svého božského Já.
Mohou nám posloužit jako nástroje k nalezení našeho božského Já.
Dříve než do božského Já vstoupíme, jsou tu nějaké zvuky,
naše mysl a je tu náš dech.
Když vstoupíme do božského Já, zvuk tam není, jenom ticho.
Zvuk povstává z ticha. To ticho je božské Já.
Stejně tak i dech povstává z božského Já
a v něm se také ztrácí.
I mysl se vynořuje z božského Já
a mizí, když vstoupí do božského Já.
Když ze zvuku vznikne ticho,
z myšlenek vznikne stav bez myšlenek
a z dechu vznikne stav bez dechu,
můžeme nalézt božské Já.
K tomu abychom se zbavili rozruchu ve své mysli,
můžeme použít jakoukoliv z těchto tří metod.
Někdo nemá dost síly na to,
aby rozruch v mysli odstraňoval
skrze dotazování po Já.
Pro něj je potom snazší, používat praxi
sledování zdroje zvuku a zdroje dechu.
Pro začátečníky je těžké provádět dotazování po Já.
Mohou postupovat tak, že se ptají:
´Odkud pochází ten zvuk?´
Když třeba mluvíme, je tu zvuk.
Otázka je ´Odkud se ten zvuk bere?´
Najděte zdroj zvuku - Óm,
Když takto zvuk slyšíte, jděte podél něj do svého nitra.
Ten zvuk vychází z vás ven, ale pochází z ticha.
Když jdete podél toho zvuku do nitra
až do ticha, zvuk zmizí.
Když máte příliš rozrušenou mysl, není možné meditovat.
Zkuste toto; řekněte desetkrát po sobě to Óm,
sledujte ten zvuk do svého nitra a najděte jeho rodiště.
Tím se soustředíte jenom na ten zvuk.
Vytěsní se tím všechny ostatní myšlenky.
Zbude jediná myšlenka,
kterou je sledování zdroje toho zvuku.
Když takto zopakujete desetkrát Óm,
rozruch ve vaší mysli zmizí.
To "Óm" ale musí přicházet ze srdce, ne z krku.
Tak se rozruch ve vaší mysli odstraní.
Pokud máte dál ve vaší mysli rozruch,
sledujte svůj dech.
Dech vchází dovnitř a zase vychází ven.
Soustřeďte se jenom na něj.
Když ten dech pozorujete, zmizí ostatní myšlenky.
Zbude jediná myšlenka, zaměřená na ten dech.
Tím se vám dýchání zpomalí.
A když máte pomalejší dýchání, zmizí i vnitřní rozruch.
Pak se věnujte meditaci.
Meditace znamená spočívat v klidu a míru.
Když máte klidnou mysl a mysl vás neruší,
zůstaňte v nehybnosti, jen buďte.
Spočívejte v tichu.
Pokud se objeví nějaká myšlenka,
pokud vás ta myšlenka nějak zaujme, strhne vás,
Hned se zeptejte: „Kdo má tu myšlenku?“
..a spočiňte v klidu.
Je-li uvnitř stále ještě nějaký pohyb, nějaký rozruch,
zeptejte se sami sebe:
„Je ten rozruch můj? Je ten problém můj?“
Přijde stav bez myšlenek.
Nebo tu myšlenky mohou být, ale nijak vás neruší.
Pak spočívejte ve stavu, kdy svoji mysl vidíte z
pozice toho klidu a vnitřního míru.
To je to vědomí.
Něco se tam stále maličko hýbe.
Je tam nějaký pohyb ve vaší mysli.
Pak se zeptejte: „Kdo jsem?“
..ponořte se do svého srdce a hledejte ´Kdo jsem?´
Objeví se červená barva.
Ptejte se: „Kdo vidí tu červenou barvu? Kdo jsem?“
Nebo tma.
Kdo vidí tmu? Kdo jsem?
Nebo světlo.
Kdo vidí to světlo? Kdo jsem?
Všechno je jenom výtvor mysli.
Proto když se ptáte ´Kdo jsem?´
vaše falešné já ztrácí schopnost vytvářet myšlenky.
Proto se ptáme přímo toho falešného já,
pátráme po té ztotožněnosti a falešné já nemůže nic vytvářet.
Většina lidí se nikdy neptá po své identitě
nebo nezkoumá svou mysl.
Pokud chvíli třeba máte schopnost se dotazovat;
ta chvíle je velice krátká a zase zmizí.
Když se dotazujete a to dotazování zmizí, nahradí ho to ticho.
Kdo jsem?
Když se ptáte: „Kdo jsem já?“ a vaše falešné já zmizí,
zmizí s ním i ta otázka a zůstane vaše božské Já.
Jak můžete říct, že je to božské Já?
Když teď vidíte světlo v této místnosti,
pak vaše oči vidí to světlo jenom skrze vaši mysl.
Vevnitř vás je svědek a ten svědek vidí to světlo skrz vaše oči.
Vevnitř vás je ten svědek, je tam to vidění a objekt.
Je to trojice.
Svědek nebo pozorovatel, samotné pozorování a objekt.
Když se rozhlédnete, vidíte kolem sebe všechny lidi.
Znamená to, že ve vás je nějaký svědek, nějaký pozorovatel,
který vidí skrz vaše oči ty lidi kolem.
S vaší myslí je spojená ta trojice.
Ten pozorovatel, pozorování a objekt.
Když tam nejsou žádné objekty,
není tam ani to pozorování ani ten svědek.
Když v nás není ten svědek, ten pozorovatel,
tak ani není žádné pozorování ani objekty.
Když se dotazujete hluboko ve svém nitru ´Kdo jsem?´
a to dotazování ve finále zmizí,
pak zmizí i ta trojice pozorovatel, pozorování a objekt;
a co zbude, je božské Já.
Pokud tam zůstal pozorovatel, pozorování a objekt,
pak to není vaše božské Já.
Když třeba vidíte prázdnotu, je tam pořád někdo, kdo ji vidí,
je tam pořád pozorovatel. Proto vidíte prázdnotu.
Pozorovatel, pozorování a objektem je ta prázdnota.
Proto nemáte pocit uspokojení z té praxe.
Něco tomu pořád chybí.
Když je tam prázdnota, pokud v tu chvíli ztratíte pozornost,
pak automaticky usnete.
Když třeba posloucháte a slyšíte toto učení a ztratíte klid své mysli,
tak můžete snadno usnout.
Nepotřebujete se kvůli tomu opít.
Pozornost pomáhá prohlubovat náš zážitek božského Já.
Stav zapomnění způsobuje spánek.
Ten stav zapomnění přerušuje váš zážitek božského Já,
protože ve spánku není pozornost.
Než jste usnuli, měli jste maličko pozornost.
Když jste v tom momentě před usnutím a máte pozornost,
zeptejte se okamžitě: „Kdo jsem?“
Spánek se týká jenom falešného já.
Spánek není skutečnost. Spánek není nějaká věc,
spánek nemá formu ani jméno. Je to jenom zapomnění.
Spánek je jenom pro falešné já.
Předtím, než ten spánek přijde, vám ještě zbývá trocha pozornosti.
Měli jste pozornost,
ale pomalu vám ubývá a vstupujete do spánku.
Pokud zpozorujete že usínáte, zeptejte se okamžitě:
„Kdo jsem?“ V tu chvíli se ptáme falešného já.
Falešné já zmizí, pak tu není nikdo, kdo by spal,
protože tam nejsem, není tam já.
Spánek nemá adresu.
Je důležité neztrácet pozornost.
Spočívejte v nehybnosti a tichu.
Myšlenka já se třeba ubírá ke spánku.
Ale máte uvnitř třeba pozornost.
To falešné já vytváří teď sen.
Ale ve vás může pokračovat ta pozornost.
Pak je ten sen od vás odpoutaný, nejste k němu připoutáni.
Pozornost není součástí vaší mysli a sen je výtvor mysli.
Je možné vidět sen, aniž jsme s ním jakkoliv propojení.
Když máte v sobě takovou hlubokou pozornost,
vaše sny vám pak nemůžou způsobit žádný problém.
V mysli máte uložené všechny aktivity,které během dne provádíte.
Vy ale nikdy neztrácejte pozornost.
Potom, když všechny aktivity vidíte, jste od nich odděleni,
nejste k nim připoutaní.
Stejně tak pozornost, když ji máte ve spánku,
způsobí, že nejste připoutaní ke snům.
Je možné mít pozornost i v hlubokém spánku.
Pak pochopíte, že stav bdění, stav snění a stav hlubokého spánku
se týkají jenom mysli, ne vás.
Pokud se ztotožňujete s myslí, pak stav bdění, snění
i hluboký spánek jsou vaše.
Když nemáte falešné já, jste božské Já.
Pak máte odstup od stavu bdění, od svých snů
a od hlubokého spánku.
V božském Já není falešné já, není ego.
A ty tři stavy jsou jenom v mysli.
Někteří lidé, když se vzbudí z nějakého snu,
mají v sobě nějaké pocity a zážitky.
Falešné já se ve snu k něčemu silně připoutalo.
Například vás v tom snu něco strašně vyleká
a je možné, že když se vzbudíte, ten pocit trvá dál.
Silné pocity drží falešné já velmi silně.
Takže i po probuzení si stále myslí,
že ten strach je skutečný.
Když se vzbudíte ze snu, je ten strach skutečný?
Není.
Když máte uvnitř klid a nejste připoutaní k falešnému já,
pak bdění, sny i hluboký spánek jsou od vás oddělené
a ve vás se prohlubuje prožitek božského Já.
A tyto tři stavy jsou od vás čím dál víc vzdálené.
Protože síla božského Já, ta energie se stále šíří.
Jak se energie vašeho božského Já prohlubuje,
tři stavy (bdění, snění a hluboký spánek) jsou stále jakoby dál.
Božské Já je oddaluje na velkou vzdálenost.
Pak čí je to stav bdění, ..kdo jsem?
Pak stav bdění je kdesi v dálce,
je daleko od vašeho přirozeného stavu.
Mysl můžeme rozdělit na tři části podle stavu bdění,
podle snů a podle hlubokého spánku.
Tato trojice je ale jedno.
Tyto tři jsou jedno a to jedno je vaše falešné já.
Nejprve se ty tři stavy spojí do jednoho – to je vaše falešné já
a když to falešné já zmizí, oni zmizí i s ním.
Ty tři stavy bdění, snění a hlubokého spánku
to je výtvor falešného já.
Tyto tři stavy jsou jenom konstrukce mysli.
Proto prohlubujte svůj prožitek božského Já
a budete moci pozorovat své sny odděleně,
jako můžete pozorovat svůj stav bdění.
Pokud se ve snu objeví nějaký silný pocit, okamžitě se vzbudíte.
Pozornost způsobí, že se vzbudíte a okamžitě vymažete ten pocit,
který byl iluzorní.
Platí to pouze pro lidi, kteří poctivě provádějí praxi
a mají v srdci klid.
Není to věc, kterou by mohli všichni pochopit,
protože většina lidí se pohybuje v těch třech stavech.
Někoho má tahle trojice stavů v hrsti.
Kdo je osvobozený od těchto tří stavů,
ten pochopí o čem mluvím.
Jestliže někteří z vás toto učení nyní nechápou,
pochopíte to v budoucnosti.
Toto učení je užitečné pro všechny.
Je potřeba mít v sobě plnou pozornost.
V té pozornosti není sluneční světlo, není tam měsíční svit,
není tam svit hvězd, není tam světlo ohně.
Do té pozornosti nemá přístup žádné světlo,
protože ta pozornost dává světlo těm všem.
Neztrácejte svůj klid a vnitřní mír.
Ptejte se sami sebe: „Kdo jsem?“
Pak je pro vás realizace velice snadná.
Nezastavujte se na své cestě dotazování.
Nepřestávejte se svojí praxí, dokud nedosáhnete cíle.
Toto je to nejúžasnější na světě.
Všichni lidé na světě spějí k tomu cíli bez svého úsilí,
ale nevědí o tom.
Úplně všichni lidé spějí k tomu cíli.
Ta cesta je stejná pro všechny.
Někdo má takovou mysl,
že se neustále zastavuje a někde se ztrácí.
Ale ten cíl je jediný a je stejný pro všechny.
Ať jedete kamkoliv, třeba do nějaké jiné země,
nakonec se stejně vrátíte domů.
A my jsme přišli z našeho božského Já.
To je náš domov.
Když jsme unavení a máme potíže, máme deprese, jsme plni emocí,
naše tendence nad námi mají kontrolu;
když jsou příliš silné, pak když vám nic jiného nezbývá,
pak se vaše mysl posouvá směrem k tomuto cíli,
protože přirozený život je štěstí.
A naprostá většina lidí v tom štěstí nespočívá.
Někdo po něm ale nějakým způsobem touží,
protože není nijak uspokojený,
v hloubi srdce cítí že mu něco chybí.
Srdce takového člověka potom hledá,
jak najít v životě skutečné uspokojení a radost.
Takoví lidé mají šanci dojít do svého domova.
Tím, že se obracíme ke světu, ke svému tělu a ke své mysli,
zapomínáme na svůj domov.
Proto náš život nás neuspokojuje.
Třeba jste dosáhli velkého jmění a žijete luxusním životem
a když cokoliv potřebujete, snadno si to zařídíte.
Ale stejně uvnitř nejste plně spokojení.
Proč?
Protože ta mysl touží po svém domově.
A protože se zabýváte světskými činnostmi,
mysl nemůže ten domov najít.
Když mysl zmizí, znamená to, že našla svůj domov.
V tu chvíli máme radost, štěstí a pocit uspokojení ..na několik vteřin.
Mysl vzápětí zase zapomene, kde ten domov je.
Božská síla vstoupila do vašeho srdce a hledá tam, pátrá.
Hledá jestli je tam nějaká touha, nějaká emoce, nějaké napětí.
Hledá je ve vašem srdci.
Pokud věříte nejvyšší síle a odevzdáváte se jí,
tak polyká vaše malé připoutanosti, různé drobnosti ve vás
a neustále hledá ve vaší mysli.
Až nakonec tam nemá nic ke spolknutí, nic nezbylo.
Po smrti jdete na intervium s bohem.
Ale realizovaného člověka se netýkají žádné otázky a odpovědi,
protože bůh už v něm všechno spolkl.
Další věc je, že pokud máte jakoukoliv myšlenku,
smrt se po ní bude pídit.
Pokud smrt u vás najde nějakou myšlenku,
pak uspěje ve své práci.
Proto nemějte žádné myšlenky.
Jeden žák Dilip Kumara Roye se zeptal…
žák Ramany Maharišiho Dilip Kuma Roy řekl,
že Ramana Mahariši je permanentně mrtvý,
protože už v 17 letech zemřel. Neměl žádné myšlenky.
Řekl: „Chci přemýšlet, ale nemám žádné myšlenky.“
Pokud byste měli myšlenku, smrt ji chytne a je to váš konec.
Až do určité úrovně je potřeba provádět praxi,
spočívat v klidu a to je všechno.
Potom zmizí úsilí.
Zbytek práce pak dodělá ta nejvyšší síla - přirozeně.
Pak je jen ticho.