17. satsang
22.11.2006 - večer
Sedíte v kině a díváte se na film.
Díváte se na film a vidíte všechny postavy,
které jsou zdánlivě strašně maličké.
Ty maličké postavy na filmu prosvítí žárovka kamery
a promítne se to na plátno, kde je všechno najednou veliké.
Předtím než se myšlenka z nás vynoří,
je tam na začátku ve velice malinké formě
a pak ta myšlenka vychází skrze naše oči do světa
a vidíme například širokou oblohu.
Předtím než se ta myšlenka zrodí,
tak nemáte představu té široké oblohy,
a když myšlenka zmizí, je to stejná situace.
Když se myšlenka vynoří skrze vašich pět smyslových orgánů,
okamžitě vzniká dualita.
Něco se vám líbí nebo nelíbí apod.
Když roste silný a zdravý strom, vyžaduje hodně práce ho pokácet.
Když je myšlenka ještě ve stadiu zrodu, je ještě malinká,
tak je snadné jí svojí pozorností nebo dotazováním po Já odstranit.
Třeba představa tygra.
Ten tygr je zpočátku malinkatá představa, je velice malý,
pak se zvětší a vychází skrze vaše oči ven
a ve vás se objeví veliký strach z toho tygra, který je před vámi.
Vy teď odstraňte ve svém nitru myšlenku na toho tygra,
pak když tygra potkáte, nebudete se ho moc bát.
Ramana Mahariši seděl jednou u jezera u hory Arunáčaly,
k tomu jezeru se přišel napít velký tygr.
Maharišiho žáci se rozutíkali na všechny strany,
když uviděli tygra. V Ramanovi Maharišim se nic ani nepohnulo,
díval se tygrovi do očí.
Tygr přišel pomalu k Maharišimu, olízl mu jazykem nohy a odešel.
„Proč utíkáte?
Neexistuje nic jiného než božské Já, než jednota.
My máme tuto kůži a tygr má svojí.
To je jediný rozdíl, protože tygr má božské Já
a já jsem také to božské Já, proto čeho se mám bát.
“ Proto když je myšlenka ve stadiu, kdy se teprve rodí,
je snadné a důležité ji co nejrychleji odstranit pozorováním
nebo otázkou „Kdo jsem já?“
Pak s ní není taková práce a ona rychle zmizí.
Někteří lidé, když provádějí duchovní praxi, mají nějaké zážitky.
Když například provádíte to dotazování po Já,
myšlenky ubývají a i váš dech se zpomaluje.
Vaše dýchání a vaše myšlení je propojené,
takže když dech je velice pomalý, je i méně myšlenek.
Myšlenky a dýchání jsou jdou spolu, jako vlakové koleje.
Stejně tak milost božského Já a vaše praxe.
Když by toho požehnání bylo najednou příliš,
pak to mysl nedokáže ovládnout, nedá se to kontrolovat.
Zase když děláte příliš silnou praxi, způsobí to jenom problém vaší mysli.
Proto vaše praxe a milost jdou ruku v ruce,
není třeba o tom pochybovat, je to pravda.
Ta nejvyšší síla přesně ví, kolik je potřeba milosti,
aby jste pokračovali ve své praxi, ze stadia ve kterém jste
a dostanete přesně tolik energie, kolik potřebujete.
Když se nadechujeme, přijímáme vzduch zvenčí dovnitř,
říká se tomu půraka.
Když vydechujeme, vzduch vychází z našeho nitra ven,
říká se tomu réčaka.
Někdy se vám stane, že přestanete nadechovat i vydechovat
a dech se zastaví ve vašem srdci, tomu se říká kumbhaka.
Někdo má ve svém srdci nehybnost,
pak to není ani réčaka ani půraka ani kumbhaka.
Když se dech zastaví, je to kumbhaka.
To že se vám dech zastaví znamená,
že máte v tu chvíli v sobě energii té nejvyšší síly
a v tu chvíli máte i málo myšlenek.
Po nějaké chvíli ten dech prudce vychází ven.
Stává se vám někdy,
že se dech zastaví kvůli té energii božského Já
a v tom stavu, který je kumbhaka, pociťujete určitý klid.
Tento stav ale musí být přirozený.
Ten dech se zastaví například,
když se dotazujeme ve svém nitru: „Kdo jsem?“,
pak myšlenky ubudou nebo zmizí a automaticky se dech zastaví.
Anebo naopak, dech se automaticky zastaví a s ním zmizí myšlenky.
Když máte hodně málo myšlenek nebo nemáte žádné,
pak ta kumbhaka se rozšiřuje
a vstoupí určitá energie která naplní vaše tělo.
Někdy se vám může stát, že když vnímáte svůj dech,
tak on se pomalu zastaví a myšlenky také téměř pominou.
Protože dech a myšlenky jsou provázány, je to totéž.
Tak když se ten dech zastaví, zmizí i většina myšlenek.
Proto se někomu stává, že přestává dýchat,
anebo že najednou prudce vydechne.
Ten zážitek s tím, jak se ten dech ve vás nahromadí a pak se prudce vydechne,
je provázaný s vnitřním klidem, dotazováním po Já nebo pozorností.
Když se vám dech zastaví, nejste připoutáni ke své mysli,
nejste připoutáni k žádnému pocitu.
Když člověk vstane z tohoto stavu, pak cítí ve svém těle určité uvolnění
a pocit radosti v srdci.
Když to dotazování vás dovede do vašeho nitra,
může se stát, že přestanete dýchat na delší dobu.
Pak najednou vaše mysl i váš dech spadnou do bezedného údolí.
Když se vám toto přihodí, objeví se najednou prudce strach.
Ale ten strach nevadí, není to žádný problém, je bezdůvodný.
Ten zážitek strachu nebo zastavení dechu můžete mít
když jdete spát máte klidnou mysl a dotazujete se: „Kdo jsem?“,
Jak usínáte, pomalu ztrácíte pozornost a usnete v tom klidu.
Když takto usnete, tak jdete přímo do bezesného spánku
a máte přitom v sobě pozornost.
Když takto usnete s tou otázkou „Kdo jsem?“ a s pozorností,
můžete rovnou vstoupit do hlubokého spánku.
Pokud ztratíte pozornost, tak vstoupíte do nějakých snů.
Když jdete spát, je vhodné při tom spočívat v klidu
nebo se dotazovat: „Kdo jsem?“
Pokud to není možné, alespoň pozorujte svůj dech.
Pokud jednu z těchto tří metod provádíte před usnutím,
pak je velice snadné usnout.
Hodně lidí má problém se spaním, nemůžou spát.
Proto si lehněte do postele rovně na záda a nejprve je nutné,
aby se tělo uvolnilo. Pak se podívejte na svojí mysl.
Pokud je v ní příliš mnoho rozruchu a myšlenek,
tak se podívejte na svůj dech.
Kdo dýchá, kdo jsem? A spočiňte v nehybnosti, v tichu.
Pak můžete s klidnou myslí snadno usnout.
Pokud máte při tom pozornost,
tak přímo jdete do hlubokého spánku beze snů.
Když ztratíte tu pozornost, zdají se vám hned sny.
Někdy se stane, že duchovní praxe se ve vás odehrává přirozeně,
aniž by jste vyvíjeli úsilí.
Je to jako když by jste nespali, ale po takovém nespánku jste svěží,
nepálí vás oči, nebolí vás hlava, protože my spíme kvůli tomu,
aby si tělo odpočinulo, mysl odpočinula
a ten klid je odpočinek pro vaši mysl.
Tím klidem mysl zase dobyla svojí energii.
Někdo si myslí, že je to problém, ale není to žádný problém.
Když takto se ta praxe odehrává i během vašeho spánku,
tak jste ráno normálně osvěžení, necítíte únavu,
jste jakoby vyspalí.
Srdce je centrum té nejvyšší síly.
Z toho božského Já, z toho srdce
vystupuje trocha energie směrem do hlavy.
Člověk, který je dobrý duchovní praktikant,
ten dokáže rozpoznat tuto energii,
která vychází ze srdce a jde do hlavy.
Takový člověk dokáže velice snadno rozpoznat,
když se v něm vynoří falešné já a vytváří myšlenky
Je to jako když se dívá na film.
On se okamžitě vrací do božského Já
a má plnou pozornost.
Ten člověk nedovolí,
aby se v něm objevilo falešné já nebo myšlenky.
Má vyvinutou pozornost.
Povím vám nyní jeden svůj zážitek.
Před dvaceti lety když jsem vycházel ze svého ašrámu,
nějaký had, asi to byla kobra, mě uštknul.
Já jsem toho hada pořádně neviděl.
Pokračoval jsem na cestě domů,
když najednou začal působit ten jed a já nedokázal vidět,
nemohl jsem chodit ani mluvit.
Otekl mi jazyk v puse, neměl jsem cit v jazyku,
nic jsem necítil, nic jsem nechutnal.
V tu chvíli jsem netušil, o co se jedná, co se děje.
Šel jsem za doktorem.
Ten doktor neudělal správnou diagnózu a řekl,
že mě prostě kousl nějaký hmyz.
Dal mi injekci, ale ten jed mě stále více otravoval.
Věděl jsem, že osm kilometrů od naší vesnice je doktor,
který má dobrý protijed na hadí uštknutí.
Bylo devět večer. Neměl jsem žádné vozidlo.
Šel jsem k příbuzným s prosbou o pomoc.
„Vezměte mě na motorce, protože ten jed se pomalu ve mně rozšiřuje:
“ řekl jsem svému příbuznému. Tak jsme jeli rychle na motorce.
Po dvou kilometrech se motorka rozbila,
tak jsem šel dva kilometry zpátky pěšky.
Jak jsem zkoušel jít, tak ten jed mě ochromil a já upadl.
Nakonec s pomocí toho příbuzného jsme dorazili k doktorovi.
Rodině jsem o tom neřekl, aby se nebáli.
U toho doktora jsem ztratil vědomí.
On mě silou otevřel pusu a nalil mi do ní účinný lék.
Čtyři lidé odnesli mé tělo do chrámu,
protože jsem tam měl známého.
Ten lék pracoval. Měl jsem trošku možnost mluvit.
Řekl jsem svému příteli: „Já tady budu meditovat,
pokud tady umřu, řekni to, prosím, mé rodině
a to tělo odneste mimo chrám, jinak mě, prosím, neruš.“
A seděl jsem tam v meditaci.
Pomalu jsem si lehl, začal proces smrti.
Ta smrt ke mně přišla nejprve do nohou, nemohl jsem ovládat nohy.
Snažil jsem se hýbat nohama, ale nešlo to, obě nohy byly mrtvé.
Smrt postupovala pomalu do zbytku mého těla.
Já tu smrt pozoroval velice jasně, jak postupuje a přesně kudy jde.
Ztrácel jsem postupně vědomí v těle.
Nakonec jsem nemohl ani zavřít oči a kousali mě do nich komáři.
Nemohl jsem pohnout očními víčky,
takže mě komáři kousali do otevřených očí.
Celé tělo mi takto zemřelo,
ale já měl neustále pozornost ve svém srdci.
Smrt se snažila obsadit i moje srdce, ale udržoval jsem pozornost.
Nějakou dobu probíhala bitva mezi smrtí a pozorností.
Pozornost nedovolila, aby smrt obsadila srdce.
Ta pozornost nebyla výsledkem mého úsilí.
Byl to přirozený stav, který s mým úsilím nesouvisel.
Poznal jsem hodnotu božského Já.
Jeho energie se začala rozšiřovat a vytěsňovala smrt z mého těla.
Dostoupila až do hlavy.
Mohl jsem nyní mrkat a mohl jsem se dívat očima.
Smrt pomalu odcházela z těla ven.
Nejvyšší síla odstraňovala jed z mého těla.
Posléze jsem vstal, mohl jsem chodit a vrátil jsem se domů.
Neznám strach.
Jak se mi to celé dělo, necítil jsem žádný strach.
Doktor řekl: „Kdybys měl hodinu zpoždění, ten lék by ti nepomohl.“
Proto vám říkám:
„Žiji v božském já od roku 1972.
34 let jsem neztratil pocit radosti a klidu.
A deset let po té realizaci jsem pochopil hodnotu božského Já.“
Proto říkám všem:
„Odstraňte svoje zbytečné myšlenky, svoje nesmyslné návyky.
Tím získáte velkou sílu od božského Já.
Já jsem v ten kritický moment neměl strach,
kdybych měl strach, smrt by hned to srdce obsadila.“
Strach je pokrmem smrti, smrt se živí strachem,
proto buďte beze strachu.
Tehdy mě Bůh zachránil.
Proto říkám, že ta nejvyšší síla přebývá ve vašem srdci.
Dnes ráno jsem mluvil o dalším incidentu.
Ramana Mahariši tento příběh vyprávěl.
V Indii žil jeden výborný oddaný jménem Kabír, který se vždycky
staral o lidi, kteří přišli do jeho domu. Jednou do jeho domu přišli nějací svatí
lidé a přišli s procesím zpívajícím bhadžany. Neměl, čím by je doma nakrmil,
poradil se se svým synem, kde by to jídlo měl sehnat. U nich ve vsi žil jeden
boháč. Oni se k němu v noci vypravili a udělali ve zdi díru do jeho domu. Syn
pronikl dírou dovnitř. Sbalil potřebné jídlo. Shodil sklenici a ten hluk probudil
majitele domu. Oni se za ním rozběhli a on běžel k tomu otvoru ve zdi. Jeho
hlava trčela ven a jeho nohy byly vevnitř. Majitel domu ho tahal za nohy a jeho
táta ho tahal za hlavu ven. Syn řekl otci: „Bylo by to pro nás velké ponížení,
usekni mi hlavu a odnes ji domů.“ Kabír tu hlavu usekl a běžel domů. Majitel
si stěžoval u krále, bylo potřeba identifikovat lupiče. Král pověsil to tělo na
křižovatku ve vesnici. To zpívající procesí pak procházelo přes tu křižovatku.
Bylo to už třetí den po smrti toho syna. Oni zpívali a tleskali a ta mrtvola tles- kala také do rytmu a neměla přitom hlavu. Byla tři dny po smrti, ale stejně tleskala
do rytmu. Jak je toto možné? Ramana Mahariši řekl: „Ta nejvyšší síla sedí
v našem srdci, ne v hlavě.“ A proto říkal tenhle příklad.
Toto je centrum celého našeho těla, dodává mu energii. Myšlenka Já se také
vynořuje ze srdce. Když máte klidnou mysl nebo prožíváte blaženost, pak je
naše srdce otevřené. Pokud máme starosti, srdce se okamžitě zavře. Někdy cítíte
bezmeznou, bezdůvodnou lásku, znamená to, že vaše srdce je otevřené nebo
jste plni štěstí, blaženosti a klidu, znamená to, že máte otevřené srdce. Pokud
jste neustále šťastní a blažení a máte vnitřní mír, pak se vaše srdce nezavírá. To
je absolutní realizace. Máte-li pořád otevřené srdce, pak všechna nevědomost
ve vašem srdci zemře.
Normálně se pohybujte jako obvykle ve společnosti, dělejte jakoukoli práci,
ale nebuďte připoutaní ke svým pocitům a myšlenkám. Pokud vás něco v mysli
ruší, pak ti z vás, kteří mají za sebou dobrou praxi, těm stačí, aby se jenom
podívali na ty myšlenky. Pokud ten problém tam zůstává, zeptejte se kdo má ten
problém. A zeptejte se: „Kdo jsem?“ Někdy nepomáhá zbavit se těmito metodami
té myšlenky, pak řekněte slabiku „Óm“ desetkrát za sebou. Óm. Ta slabika
by měla vycházet z vašeho srdce a to vám uklidní mysl. Nepotřebujete vyslovovat
tu slabiku pokud máte klidnou mysl, je to jenom pomůcka, když jste příliš
rozrušeni. Je to jenom další metoda, jak odstranit překážku v naší mysli, protože
ten zvuk také vychází z božského Já.
Proto spousta lidí nachází blaženost ve zpěvu písní, ale měli by být při tom
ve vnitřním klidu, pak naše mysl vstupuje do srdce. Když ten zpěv je emocionální,
tak to nejde vstoupit do srdce a naopak z nás povstávají další emoce.
Ale ta slabika „Óm“ žádné emoce nezpůsobuje. Pokud máte ještě neklid, tak
jenom pozorujte svoje dýchání, tak minutu nebo dvě a vaše mysl se uklidní a vy
spočiňte v klidu. Pozorujte tu prázdnotu v sobě nebo pozorujte své myšlenky,
které vás v tu chvíli neruší. A pak se zeptejte: „Kdo jsem?“ Nejsem tohle tělo,
nejsem mysl, nejsem myšlenka. Ale tohle nemusíte takhle opakovat jako formuli.
Pak se zeptejte: „Kdo jsem?“ Znáte svoji skutečnou formu, svoji skutečnou
podobu? Toto je jenom vaše tělo, to není vaše skutečná podoba. Přeci říkáte:
„Tohle je moje tělo.“ Tak je vevnitř nějaký majitel toho těla. A kdo je to? Vy
nejste toto tělo.
Uvedu příklad. Žil jednou jeden realizovaný král jménem Šrí Ráma. Šel za
svým guruem domů. Guru měl zavřené dveře a byl uvnitř. Ráma zaklepal na
dveře, guru se zevnitř zeptal: „Kdo jsi?“ „Jsem tvůj žák.“ „Kdo jsi?“ pokračoval
guru. „Já jsem Ráma.“ „Neptám se na jméno, kdo jsi?“ A co byste odpověděli?
Může to někdo říct. Kdo jste? Jenomže to falešné já říká, že je božské Já. To je
odpověď od falešného já. Ptám se: „Kdo jste?“, ptá se ten guru toho Rámy. Můžete
obdržet správnou odpověď, když zemřete. A co znamená ta smrt? Znamená to,
že ta falešná myšlenka, to já zemře. Myšlenka na tělo musí zemřít. Všechna dualita,
všechny pocity musí zemřít. Všech šest hlavních tendencí musí zemřít. Váš
vztah k ženám a penězům musí zemřít. Falešné já musí zemřít a pak pochopíte
kdo jste, poznáte, kdo jste. Vaše myšlenka a vaše mysl chce nějak odpovědět, ale
to není odpověď. To ego, to falešné já má nesmírně hodně plánů.
Když pes štěká, dáme mu sušenku a on zmlkne. A když mysl má zážitek
božského Já nebo vstupujete do božského Já, tak to je ta sušenka, kterou dáváte
svojí mysli. Jenom když odevzdáte nějakou svoji tendenci, nějaký svůj pocit,
stačí to. Ego se neustále snaží váš klid narušit. Vaše mysl má nekonečné množství
myšlenek, dávejte si na ně pozor. Vždycky se ptejte: „Kdo má tu myšlenku, kdo
jsem?“ Ať je to jakákoli myšlenka, může být nějak úžasná nebo to může být
nějaký prožitek nějaké energie nebo nějaký zážitek. Někteří praktikanti dokáží
vidět budoucnost nebo můžeme někdy vidět, co si jiný člověk myslí. Můžeme si
myslet, že to je skvělá schopnost, jenomže to je také plán vaší mysli. Jak to rozpoznat,
jak to pochopit. Okamžitě se zeptejte: „Kdo má tuhle schopnost?“ Když
je tam nějaká zeď, tak má nějakou barvu. Když tam zeď není, kam se poděla
ta barva. Když máte v sobě nějakou výjimečnou schopnost, tak kdo ji má? Je
tam to falešné já. Stejně tak je tam ta zeď, tak je tam i ta barva a tady je falešné
já a tak je tam i ten zážitek, takže se zeptejte: „Kdo má ten zážitek, kdo jsem?“
A běžte do svého nitra a hledejte.