9. satsang
15.11.2006 - večer
Myšlenky se stávají skutečností ve chvíli, kdy ztratíte pozornost.
Proto potom od rána do večera jste neustále v těch myšlenkách,
protože nemáte v sobě pozornost.
Kdybyste v sobě měli to vědomí toho svědka nebo milost,
pak myšlenky si poplynou svojí cestou,
ale vaše vědomí nebudou ovlivňovat.
Když cítíte hněv, žárlivost nebo máte v sobě napětí,
je to tím, že vaše vědomí je zahalené.
Ten, kdo má neustále to vědomí v sobě, tak třeba pracuje,
ale přitom nepracuje.
Nebo jde a přitom nejde. Vidí a přitom nevidí.
Slyší, ale přitom neslyší. Hovoří, ale přitom nehovoří.
Protože to jenom mysl dělá tyto aktivity.
Vědomí žádnou aktivitu nevyvíjí.
A všechny vaše činnosti budou vykonávány nejvyšší silou.
Podívejme se na situaci, když spíme hlubokým spánkem.
Předtím než se probouzíme, vynoří se myšlenka já z té nejvyšší síly.
Myšlenka já se vynořila z božského Já.
Myšlenka já se okamžitě připoutá k vašemu tělu
a následují všechny ostatní myšlenky a všechno považujete za realitu.
Když toto já, toto falešné já je spojené s tělem, je to mysl.
Když se ponoří falešné já do božského Já, pak tam mysl není.
a vy považujete její výplody za realitu.
Tyhle myšlenky překrývají vaše božské Já
a stáváte se slepými. Pohybujete se po světě jako slepec.
Proč?
Vy jste v situaci, že berete mysl jako realitu,
ale mysl je iluze. Neztrácejte své vědomí.
Když v tom vědomí spočíváme, vidíme všechny myšlenky odděleně
a uvnitř nejsme k těm myšlenkám připoutaní.
Protože to je to božské Já. A to není připoutané k žádné myšlence.
Takže myšlenky si plynou svojí cestou a nic vám nedělají,
nedělají vám žádné problémy.
Pokud se vynoří falešné já, ztrácíte okamžitě vědomí
a falešné já vyrábí spousty myšlenek.
A každá z těch myšlenek překrývá
váš prožitek vašeho božského Já.
Pokud spočíváte v té pozornosti, v tom vědomí,
potom vidíte všechno naprosto jasně a ve světle.
V každé myšlence je falešné já neboli ego.
Protože každá myšlenka má nějakou podobu, tvar a jméno.
To co vytváří falešné já neboli ego,
to je právě myšlenka se svým tvarem a jménem.
A když teď máte v sobě plné vědomí, nejsou tam žádná jména,
žádné tvary, žádné podoby.
Zpočátku tam mohou být nějaké tvary a jména,
ale vám nezpůsobují problém,
protože spočíváte v tom absolutním vědomí.
Falešné já je buď spojené s božským Já nebo s vaším tělem.
Všechny problémy pocházejí jenom z toho falešného já.
Spočívání ve vědomí se projevuje tím, že zažíváte klid,
vaše mysl je ztišená a máte příjemný pocit v srdci.
V té chvíli se vás vaše myšlenky netýkají.
Ten klid, ten poklid, to je jedině ta nejvyšší síla.
Postupně prohlubujte svůj klid, protože jak minulost, současnost,
tak budoucnost všechno plyne podle plánu nejvyšší síly.
Klid to je ta nejvyšší síla, která se prohlubuje,
když vás vaše mysl neruší. Ta síla je ve vašem srdci.
Je to vaše skutečná identita. Odnikud nepřichází ani nikam neodchází.
To mysl přichází a odchází, kdežto vaše božské Já je nehybné.
Proto pokud cítíte klid a mír v mysli; je to váš přirozený stav.
Není to něco, čeho jste museli dosáhnout úsilím nebo pomocí mysli.
Představte si to na příkladu.
Myšlenky plynou a neruší váš klid.
Znamená to, že ten klid vidí celou mysl.
Ale ta mysl nezpůsobuje uvnitř vás žádný rozruch.
Proto to vaše božské Já a klid nepřichází skrze mysl.
Jak je to s tím klidem? Mysl je cosi neexistujícího.
Dále vy nejste těmi myšlenkami.
A vy vidíte své myšlenky skrze ten klid.
Klid není ta mysl, protože vy vidíte svoji mysl pomocí klidu.
Klid nepřichází skrz vaši mysl nebo z vašeho úsilí.
Proto je to váš přirozený stav. A to jste právě vy.
Vy nejste tahle mysl. Mysl je sen.
Máme jí i ve snech. Ve snech máme i další tělo.
Všechny naše aktivity ať jsou dobré nebo špatné,
pokračují v našich snech bez našeho úsilí.
Proto prohlubujte svůj klid. Prohloubit znamená neztrácet ho.
Pokud ho ztratíte, řekněte si: „Já nejsem tahle mysl.“
A vraťte se do svého skutečného domova.
Protože ta mysl vás takto strhává již nespočetný počet zrození.
Je to její přirozenost. Ale vy jste to božské Já.
Proto neztrácejte své vědomí a svůj klid.
Teď například máte klid a myšlenky si plynou svojí cestou.
Na ten klid nemají vliv.
Někdo vám přinese zprávu, že váš syn je vážně nemocný.
Vy se v okamžitě zeptejte: „Čí je to syn?“ „Je to můj syn.“
Vy si uvědomíte, že je to váš syn
a okamžitě se ve vás objeví falešné já
které vás připoutá ke jménu a formě vašeho syna.
Ve vaší mysli objeví rozruch,rozčilení a ztrácíte svůj klid.
A máte starost. Jak tu starost odstranit?
Vypravíte za tím synem. Jste plni napětí
a když ho spatříte, je u toho doktor, který vám řekne:
„Nic mu není, stačí jenom jeden týden si odpočinout.“
Co se potom stane? Naše myšlenka, která obsahuje tu starost,
se vrací zpátky do vašeho božského Já a starost zase mizí.
Jindy k vám přinesou zprávu, že nějaký jiný chlapec byl zraněný
a odvezený do nemocnice. A s vaším klidem to neudělá vůbec nic.
Proč? Protože ten chlapec nebyl váš.
Proto není mezi vámi a tím chlapcem žádná připoutanost.
Řekněme, že máte zrovna nějakou starost o toho chlapce
a jdete do nemocnice. Promluvíte si s doktorem.
Řeší tohle váš problém? Řešila ta starost váš problém?
Pokud byste odstranili starost ve chvíli, kdy se vynořila
svým klidem, pak byste neměli starost.
K tomu aby jste spatřili syna, tu starost nepotřebujete.
Uvědomte si to. Můžete jít s klidem za doktorem,
popovídat si s ním, vidět svého syna.
Je ta starost k něčemu dobrá? Vyřeší ta starost váš problém?
Starost problém přidává.
Svojí starostí způsobujete problémy své rodině a svému synovi.
Protože, když budete před synem plakat, on se také rozbrečí.
A pomohlo mu to?
Takto plynou naše aktivity.
Nevíme, jak to vyřešit. Mysl neví, jak z toho ven.
Jediné, co mysl zná, je myšlení. Myšlení a myšlení.
ale neví, jak z toho ven a jak to vůbec vyřešit.
Pokud odstraníte svoje myšlení,
pak ten problém za vás vyřeší ta nejvyšší moc.
Například se vám něco v noci zdá.
Vaše tělo spí a vám se zdá sen.
A v tom snu jedete do nemocnice a mluvíte se svým synem.
Ten sen je opravdu velice realistický a vy věříte,
že mluvíte s doktorem. A teď mi řekněte, co z toho je realita.
To během dne jste měli úplně stejný problém.
A během toho dne to je pro vás realita.
Ta samá věc se vám přihodí ve snu.
A v tom snu je to také strašně reálné. Co z toho je skutečnost?
To, co se vám stalo ve snu nebo to, co se vám děje během dne?
Obojí považujete za skutečné.
Když se probudíte ze snu, řeknete si – to byl jenom sen.
A co teď s tím bděním, co s tím dnem? Je to realita?
To, co vytvořilo ten sen, ta úplně stejná mysl pracuje i během dne.
Nikdo nemá dvě různé mysli a mysl nemá žádnou formu.
Když jsme v té mysli,
tak aktivity během dne i aktivity v našich snech jsou pro nás reálné
a neumíme rozpoznat jejich iluzi.
Mám teď na sobě svetr. Chci ho sundat a sundávám ho.
Protože má nějaký tvar a nějaké jméno. Je venku.
A vy teď zkuste odstranit ze své mysli svojí starost.
Proč to nejde? Je to vaše mysl. Vy jste ta mysl.
Není nikdo jiný, kdo by ji mohl odstranit.
Já jsem si sundal svůj svetr, já ho odstranil ze sebe.
Takže je tady někdo, kdo ten svetr mohl odstranit,
proto bylo možné ho odstranit.
A kdo je ten odstraňující ve vaší mysli? Žádný tam není.
Proto si někdo třeba řekne:
„Tu starost vyřeším tím, že si dám panáka. Nebo půjdu do kina.
Nebo si promluvím se svojí přítelkyní.
Nebo uteču od lidí. Nebo půjdu někam a budu o samotě.
Třeba ten problém odstraním.“
Kdo si dává toho panáka? Zase mysl.
A kde je starost? V mysli.
Předtím jste měli jenom jednu starost.
Teď máte dvě starosti. Protože je tam starost a ještě ten panák.
Ale ten panák nepomohl. Tak jdete za svojí přítelkyní.
Kolik máte teď problémů? Nic nepomáhá - já chci být někde sám.
Kolik je teď problémů? Čtyři. A jak je teď odstraníte?
Vy si přitom říkáte, že jste v procesu odstraňování problémů.
Ale není to tak. Vy naopak ty problémy ještě násobíte.
Nikam to nevede, protože všechno je neustále v té mysli.
Ve vaší mysli není nikdo, kdo by ji odstranil.
Protože vy jste s ní ztotožnění.
Já jsem oddělený od svého svetru, proto ho můžu sundat.
A kdo je ten, kdo může odstranit problém ve vaší mysli?
Jste tam jenom vy. To znamená to falešné já.
Všechny problémy jsou problémy toho falešného já.
Kdyby falešné já umělo odstranit problém,
pak by nikdo na světě neměl žádný problém.
Proto má každý celý život až do smrti neustále nějaký stres,
nějaké napětí, nějaký problém. Protože v mysli neexistuje řešení.
Velikost -nejvyšší síly- spočívá v tom,
že váš problém dokáže vyřešit během několika vteřin.
Člověk ten problém nedokáže odstranit celý život,
ale ta nejvyšší síla ho může odstranit během vteřiny.
Když máte klid, máte nějaký problém?
Třeba za vámi někdo přijde a vy mu ale řeknete:
„Neruš mě, teď mě neruš.“
Protože, když cítíte ten klid,
tak vás vůbec nezajímá nějaké mluvení nebo někam chodit
nebo někoho poslouchat.
Proč to tak je? Protože ten klid ve vás odstranil celou mysl.
A v tom klidu nemáte žádný problém.
Ten klid je ona svrchovaná síla spočívající nepřetržitě ve vašem srdci.
Ona je vaše skutečná identita.
Když se klid ve vašem srdci prohloubí,
je čím dál snazší odstraňovat své myšlenky.
Je to závislé jenom na absolutním vědomí a na vnitřním míru.
Řekněme, že máte nějaký jeden problém.
Přišli jste o hodně peněz. Zloděj vám ukradl peněženku.
Je to pro vás momentálně veliký problém
a vy pořád přemýšlíte o té krádeži. Pořád, pořád dokola.
Tím nadbytečným přemýšlením ztrácíte svůj klid
a ztrácíte schopnost řešit ten problém.
Řekněme tedy, že jste přišli o peníze.
V tu chvíli ale přestaňte přemýšlet.
Podívejte se na tu myšlenku skrze klid.
Pokud se okamžitě na tu myšlenku podíváte,
je snadné skrze klid ji odstranit. A tím se odstranil váš problém.
A to, že vám ukradli peníze, není již problém ve vašem nitru.
Ale vy si řeknete: „No jo, ale teď když nemám peníze,
co budu dělat, protože nic jiného mi nezbylo.“
Vy jste se na tu myšlenku podívali a ona zmizela.
Ta krádež už pro vás není problém. Máte v sobě vnitřní klid.
Znamená to, důvěřujete v tu nejvyšší sílu.
A ta zvládne váš život i bez těch peněz.
Protože ona ví všechno.
Peníze nám k úspěchu v tomhle světě nepomůžou.
Někdo může mít obrovský majetek. Má takový člověk klid?
Kdyby klid souvisel s penězi,
tak by to byl největší kliďas na světě.
Jenomže on je největší neurotik. Ať se vám stane cokoliv,
příliš o tom nepřemýšlejte. To je pravda, věřte té nejvyšší síle.
Prostě se na tu myšlenku podívejte. Pokud ta myšlenka zmizí,
dá vám to tu nejvyšší sílu, tu energii božského Já.
Řekněme, že se vám totéž stane i ve snu.
A v tom snu přemýšlíte a přemýšlíte a máte spoustu starostí;
a co, když se pak vzbudíte? Pokračuje ta starost?
Ne, vždyť to byl přece sen. A je to úleva.
Byl to přece jenom sen.
A byla to skutečnost?
Vy jste na to naletěli, byl to jenom sen.
Klid je ta pozornost během vašeho bdělého stavu.
A ten klid vám umožní i v bdělém stavu říct:
„Jo, to byl jenom sen, to není realita.“
Každý to zná, že když se probudí,
tak jeho problémy ze snů už nemají platnost.
Skutečné probuzení je ten vnitřní klid, ta pozornost.
A mysl v tu chvíli mizí. A nemáte ani problém v bdělém stavu.
Musíme se pokoušet žít bez problémů.
Naplnění štěstím a klidem.
To je skutečný život.
Tento klid odstraní všechno z vaší mysli.
Proto prohlubujte svůj klid. Meditací nebo dotazováním po Já.
Nebo neustálým sledováním své mysli.
Pokud se ve vaší mysli objeví jakýkoliv malý problém,
okamžitě si buďte vědomí, že je to jenom myšlenka.
Pak zmizí falešné já a zmizí myšlenka.
A vy se automaticky zase stáváte tím klidem.
Třeba budete někdy kráčet po ulici.
A vidíte spousty věcí, spousty lidí, spousty obchodů.
Ale vy neztrácejte svůj klid, ať se koukáte na cokoliv.
Pokud potřebujete něco koupit, běžte to koupit ..s klidem.
Kupte tu věc šťastně a s klidem.
Pokud se ve vás objeví jakákoliv touha nebo přání,
okamžitě se na něj podívejte ve vašem nitru.
Nedívejte se v tu chvíli ven.
Řeknu jeden příklad. Vaše oči se koukají.
Ale oči samotné nedokáží vidět.
Protože v tu chvíli kdy spíte hlubokým spánkem.
Máte oči, copak vidí v tu chvíli?
Teď se například na něco díváte svýma očima.
Někam zrovna pospícháte.
Zavolá na vás váš přítel. Později vám řekne:
„Já jsem na tebe volal, ale ty jsi mě neslyšel.
Proč?“ Vy jste viděli na ulici spousty lidí a máte přece oči
a vidíte skutečně všechny? Ne. Kdybyste opravdu viděli všechny…
To vaše mysl se kouká skrz vaše oči. Oči samotné nic nevidí.
Mysl se dívá skrze vaše oči. A mysl se připoutává.
Hleďte skrz své oči pomocí toho klidu.
Pak přestanete mít problémy.
Protože když se oči jen koukají, a není tam mysl,
nevznikne žádný problém.
Je velice důležité při prohlubování svého klidu,
abyste o ničem příliš nepřemýšleli.
Jenom se podívejte na tu myšlenku skrze klid
a ta myšlenka zmizí.
Ať jdete kamkoliv nebo děláte jakoukoliv práci, dělejte to zevnitř.
Dívejte se do svého srdce.
Nemyslím tím váš srdeční orgán, myslím tím srdce napravo.
Nepřemýšlejte o něm, není to něco, co by se dalo poznat.
Váš zrak by měl směřovat dovnitř.
Hleďte na ten svůj klid, na tu svojí prázdnotu.
A pak se pohybujte kdekoliv, dělejte cokoliv.
Neztrácíte přitom klid a svět vám nezpůsobí žádný problém.
Při takové práci se neunavíte, necítíte emoce ani napětí.
A všechno můžete vykonat s pocitem štěstí a skrze ten klid.
Ticho má větší hodnotu než mluvení.
Proto, když nyní budu žehnat, je to veliká pomoc pro každého,
aby prohloubil svůj klid, aby nalezl klid ve své mysli.
Protože když mám přednášku,
každému určitým způsobem pracuje mysl,
ale při žehnání nic neříkám, žádné učení.
Vaše mysl nemusí pracovat a přirozeně spočine
..v klidu a míru.