12. satsang
Člověk se kolem sebe dívá a vidí celý svět a všechny lidi v něm.
Proč to v sobě chceme vymýtit?
Protože tyto naše pocity jsou jenom iluze.
Pokud se vám něco nějak líbí nebo nelíbí, způsobí vám to problém.
Proto ty pocity odstraňte otázkou: „Kdo má ten pocit?“
Když ten pocit odstraníte, zůstane tam váš klid.
A to je skutečné štěstí a skutečný klid.
Iluze, že se vám něco líbí nebo ne, zmizí
a v nás převládne náš přirozený stav, což je ten klid.
Když meditujete, stane se, že vás ruší spousta myšlenek.
Různí lidé provádějí při té meditaci různé metody.
Když ubude myšlenek, zpomalí se vámi dech.
Dech a myšlenky jsou totožné. Jsou to samé.
Někdo provádí praxi tak, že pozoruje svůj dech.
Říká se tomu třeba jóga, hathajóga nebo pranajama.
V tom procesu tím pozorováním ovládá svůj dech.
A tím se automaticky ovládnou i myšlenky.
Stane se, že dech se zpomalí tak, že je sotva poznat,
jestl dýcháte nebo nedýcháte.
Zároveň s tím mizí i všechny myšlenky.
A když dech se sotva pohne,
zároveň je těch myšlenek velice málo,skoro žádná.
Je tam jenom nepatrný pohyb.
V tomto stavu si naše tělo odpočine a naše mysl také.
Proto chceme-li si odpočinout,
můžeme si odpočinout v tomto stavu,
kdy se nám dech sotva hýbe
a neobjevují se prakticky žádné myšlenky.
Bhagavan Ramana Mahariši řekl, že tento stav je dobrý,
pokud si chce člověk odpočinout.
Ale je tam stále někdo, kdo ten klid vidí.
Jiní lidé se soustředí na šest čaker v těle.
Když se soustředíte na jeden bod ve svém těle,
zpomalí se vám dech a mysl se také zpomalí.
Člověk se někdy rozplyne v tom bodě, na který se soustředí
a zmizí mu dýchání, neví o něm. Zmizí také myšlenky.
Říká se tomu samádhi.
Ten člověk stráví v tomto stavu i více hodin,
protože nevidí, necítí, neslyší.
Stráví třeba tři hodiny v takovéto meditaci.
Po této meditaci se mysl zase vynoří
a vrátí se všechny stejné problémy. Proč?
Strávili jste tři hodiny v meditaci. Jenomže v té meditaci
jste neměli pozornost. Byla tam jenom tma nebo světlo.
Ale to není vaše božské Já. Božské Já je za tou prázdnotou.
Vaše mysl božské Já nemůže spatřit.
Když se mysl ponoří do hloubky, ztratí svou pozornost
a člověk pomalu upadá do spánku.
A ocitne se ve stavu hlubokého spánku.
Nedá se v tu chvíli říci, jestli je to samádhi nebo hluboký spánek.
Sami to nevíte. Je to tím, že tam nebyla pozornost.
Ta pozornost je vaše božské Já. Jak to?
Pozornost je ta svrchovaná síla.
My jsme strávili tři hodiny v meditaci, ale nebyla tam pozornost.
Tudíž jsme byli neustále na úrovni mysli.
Když například meditujete…
Pokud meditace probíhá správně, pak byste měli mít narovnaná záda.
Není důležité, v jaké pozici sedíte, ale tato část by měla být rovně
(od pasu nahoru),
protože ta energie proudí naší páteří odspoda nahoru,.
Pokud takto sedíte, máte v sobě klid a nechováte myšlenky,
ta energie do vás vstoupí a narovná vás.
Pak přirozeně pracuje podél vaší páteře zespoda nahoru.
To je ta pozornost. Máte třeba někdy hromady myšlenek
a na ty myšlenky se díváte se zklidněnou myslí.
Myšlenky si jdou svojí cestou a neruší váš klid.
Znamená to, že máte v sobě pozornost.
Protože sami vidíte všechny své myšlenky.
Někteří lidé meditují tři hodiny, ale tuto pozornost v sobě přitom nemají.
Ta pozornost je nesmírně důležitá.
Když jste ve stavu, že vidíte všechny své myšlenky,
je to díky té pozornosti.
Pokud váš klid neruší jediná myšlenka
tím pozorovatelem je božské Já.
Normálně máte falešné já schované ve všech svých myšlenkách.
Ale, když máte v sobě pozornost,
tou pozorností je vaše božské Já.
Falešné já stále v každé myšlence.
Když spočíváte ve svém božském Já, v té pozornosti,
pak ačkoliv v sobě myšlenky mají falešné já,
jsou příliš slabé na to, aby strhli vaši pozornost,
protože to božské Já je ta nejvyšší síla.
Když spočíváte v pozornosti,pocity se ve vás nějakým způsobem neobtisknou. Když jste v pozornosti, pak žádný pocit,
žádná myšlenka se ve vás nijak nezaznamená.
Dám příklad.
Podíváme se na nějakého člověka.
Objeví se tam líbí nebo nelíbí. Osobnost toho člověka, jeho tvar,
jeho forma vstoupí do vaší mysli.
Ten člověk se ve vaší mysli nějak uloží, nějak se tam obtiskne.
Ten člověk potom odejde, ale ve vaší mysli zůstal ten otisk.
A ten otisk způsobuje ve vás nějaké rozčilení,
nějaký rozruch. Když ale spočíváte v té pozornosti,
žádná myšlenka na světě nemůže ve vás zanechat otisk.
Ať je to jakýkoliv div, jakákoliv událost, jakýkoliv úžasný zážitek.
Ve vaší plné pozornosti nezanechá jediný otisk.
Protože ta pozornost je váš přirozený stav,
je to vaše skutečná identita.
Ta pozornost je proto velice důležitá.
Když jste ve stavu, že máte klidnou mysl,
slyšíte například nějaký zvuk.
Třeba nějakou konverzaci.
Slyšíte třeba nějaké zvíře nebo ptáky.
Ty zvuky vám vstupují do mysli.
Ty zvuky slyšíte, ale do vašeho klidu nemají přístup,
nevstupují do něj. Tak váš klid trvá ačkoliv ty zvuky slyšíte.
Ty zvuky vás nijak neruší.
To znamená, že spočíváte v té pozornosti.
Řekněme, že se pohybujete normálně ve světě a pracujete.
Normálně všechno vidíme, pracujeme, mluvíme.
Provádíme spousty aktivit. Pokud ztratíme svojí pozornost,
okamžitě máme plno problémů,
protože každá jednotlivá myšlenka se okamžitě otiskne v naší mysli.
Proč se to stalo?
Protože jsme ztratili pozornost.
Když máte pozornost, pak všechno vidíte skrze tu pozornost
a spočíváte stále ve svém vnitřním klidu, zavíráte oči
a máte stále pozornost.
Když máte zavřené oči, vidíte, že se nikdo do vaší mysli neotiskl.
To je ta skutečná pozornost.
Vezměme si stav, že myšlenky plynou a vy spočíváte v pozornosti.
Nejste připoutaní k žádné z těch myšlenek.
Protože pozornost není připoutaná k žádné myšlence.
Je to přirozené.
Není to výsledek žádného vašeho úsilí nebo vaší úvahy.
Pozornost je ta nejvyšší síla, která nedovolí,
aby se ve vás otiskl ani jediný zážitek, ani jediná myšlenka
ani jakákoliv vynikající věc.
Když máte pozornost a mezi těmi myšlenkami je jedna myšlenka,
že jdete po schodech a najednou zakopnete a padáte.
Ve vaší mysli se třeba taková myšlenka objeví.
Kdo v tu chvíli padá ze schodů? Já.
Předtím ty myšlenky plynuly a nerušily vás.
Teď se vám stala nehoda a vy okamžitě ztrácíte pozornost.
To proto, že setam objevila ta myšlenka já.
Ta nehoda se stala té myšlence já.
Proto říkám, že v každé té myšlence je stále ta myšlenka já.
Proto ona někdy zase povstane a vy
ztratíte pozornost.
Někdo jiný se třeba dívá na svojí mysl, na své myšlenky.
Mysl je rozdělená na dvě části.
Myšlenky a ten, kdo je vidí.
Falešné já vidí myšlenky.
Pokud je to takto, pak nemáte pozornost,
nepřináší vám to uspokojení a nemáte klid v mysli.
Nebo pozorujete své myšlenky a najednou
falešné já se zmocní vaší pozornosti - pozornost ztrácíte.
Proto se dívejte do svého nitra, co se ve vás děje,
kde se třeba stala chyba.
Když všechny myšlenky někdy zmizí a máte pozornost,
je tam jenom pozornost a ani jediná myšlenka.
Znamená to, že falešné já nemá žádné myšlenky.
V té pozornosti nejsou žádné myšlenky.
Pozornost není jako falešné já,
proto v tu chvíli nezná žádné myšlenky, nezná to falešné já.
Teď tedy máte pozornost a všechny myšlenky zmizely.
Pak v této situaci zbývá jenom to falešné já samotné.
Bhagavan Ramana Mahariši na to řekl:
„Zničte toto falešné já, protože to je to ego,
to je ten svět, to je vaše tělo, to jsou všechny vaše problémy.
Toto falešné já je zdrojem všeho.“
Když máte pozornost a všechny myšlenky zmizí,
zbude tam samotné vaše falešné já.
To falešné já nemá v tu chvíli žádné myšlenky.
Pokud se objeví nějaká myšlenka, to falešné já zase zmizí.
A nikdy ho v životě nedokážete najít, protože ono se skrývá
v každé myšlence. Jak ho můžete z toho nějakým způsobem vybrat.
Když se ve vás střídají pocity a vy se ptáte:
„Kdo má tento pocit? Je to můj pocit?“
A tímto způsobem pokračujete do svého nitra.
Pak tím dotazováním se zbavujete všech myšlenek
a svým klidem a tím dotazováním spějete do svého nitra.
To je ale přirozený proces, takže si ho nemusíte být vědomi.
Je to, jako když teče řeka. Jako když přirozeně vychází slunce.
Nebo srdce bije, vaše krev teče v žilách, mozek pracuje,
mysl pracuje, tělo prosperuje - žije.
Všechno plyne přirozeně bez vašeho úsilí.
To dotazování a duchovní praxe je vaše povinnost.
Nemusíte splňovat nějaká očekávání, dosahovat nějakých výsledků
nebo jakkoliv pochybovat, protože skrze pochybnosti
vám falešné já zase uniká.
Pokud o něčem pochybujete, okamžitě se zeptejte: „Kdo pochybuje?“
Když všechny myšlenky zmizí, zůstane tam jenom ta myšlenka já.
Jak jí rozpoznat?
Podle toho, že ta myšlenka je stále spjatá s vaším tělem.
Když tam nejsou žádné jiné myšlenky, žádné pocity, žádné zážitky.
Všechny zážitky a pocity jsou jenom myšlenky.
Falešné já, když je tam samotné, je stále spojené s tělem.
V tom stavu vy nevnímáte své hrubé tělo.
Ani nevnímáte své snové tělo, své jemné tělo.
Je tam ale kauzální tělo. To kauzální tělo tam pořád je.
To falešné já je tam v podobě kauzálního těla.
Vy jste teď ve stavu, který je mimo stav bdění.
Jste ve stavu, kdy jste i mimo stav snění,
protože tam není ani to jemné tělo.
Proto vám už nečiní problém stav bdění ani vaše sny.
Ale ještě to vaše falešné já trvá ve vašem hlubokém spánku.
To falešné já stále existuje ve vašem hlubokém spánku.
Vy už jste překonali stav bdění a snění,
ale ještě máte kauzální tělo.
Když tou pozorností odstraníte samotnou myšlenku já…
Jiná metoda není ke spálení vašeho falešného já.
Jedině pozorností. Je tam jenom pozornost a proti ní falešné já.
Ta pozornost odstraní falešné já.
V ten okamžik se ve vás objeví obrovský strach.
Ten strach je nesnesitelný, protože úplně všechno zmizí.
My kvůli něčemu, pro něco žijeme celý život.
Tato mysl žije tím, že pořád něco má.
Když falešné já zmizí, když zmizí úplně,
neobjevují se myšlenky ani falešné já, objeví se veliký strach,
který je nesnesitelný. Pak můžeme pochopit tu nejvyšší sílu.
Falešné já se zase objeví kvůli tomu strachu.
Když vám třeba někdo ucpe nos i pusu,
v ten okamžik bojujeme o přežití, nemůžeme dýchat.
V tu chvíli nechcete nic jiného na světě, než jenom se nadechnout.
Když zmizí vaše myšlenka, vaše falešné já, je to ještě horší,
než když vám někdo ucpe nos.
Jedinou šanci vidíte v tom, že vám zase ten nos pustí.
Zevnitř vám žádná jiná šance nekyne.
Když vám zmizí takto vaše falešné já,
nemůžete vyvíjet úsilí, nemáte tam žádné myšlenky.
Ani tam není dech, proto se objeví strach.
To je proto, že falešné já je stále ještě spjaté s naším tělem.
Proto zase vyskočí a v tu chvíli ztrácíte pozornost.
Falešné já zase vytváří myšlenky.
Pokud někdo tento zážitek zná,
je pro něj velice snadné zase spočinout v klidu.
Stačí pro vás jediný pohled a jste zase ve svém přirozeném stavu.
Stačí se jenom podívat na myšlenku a ona zmizí.
Nemusíte vyvíjet žádné úsilí. Stačí jediný pohled.
Tuto sílu nám dává právě ta pozornost a náš vnitřní klid.
Toto učení někdy zachází za mysl, je obtížné ho chápat,
ale tím se nezatěžujte, není potřeba mu rozumět.
Stačí klidná mysl. Tu klidnou mysl vám dává také svrchovaná síla.
Ona vám dává ten klid v mysli. Ona vám dává ten mír.
Stejnějako všechno ostatní vám dává.
Proto nemusíte pochybovat, nemusíte se na nic ptát.
Pokud se ve vás objeví nějaká pochybnost, zeptejte se okamžitě:
„Kdo to pochybuje? Kdo má pochybnost?“
Protože ta pozornost o ničem nepochybuje.
Kdyby měla nějakou pochybnost v sobě,
její odpověď by byla také nějaká pochybná.
xxx