11. satsang
16.11.2006 večer
Vy se pak jenom dívejte na svoji mysl skrze ten klid.
Mysl vám v takovém stavu nepůsobí žádný problém.
Pokud nastane s nějakou myšlenou nějaký problém,
co s tím můžete udělat?
Jak odstranit tu problematickou myšlenku?
Podívejte se hned na ten hněv nepřipoutaně - tím vědomím.
Jenom se dívejte, to stačí.
Žádná modlitba, žádná meditace, žádné myšlenky.
Jenom se podívejte na ten svůj hněv.
Ten svědek nedovolí, aby vznikla další myšlenka.
Pokud ztratíte pozornost, falešné já se okamžitě vynoří
ten hněv má rázem tvar a jméno, což je podoba falešného já.
A ztratili jste pozornost, abyste tu závist odstranili,
abyste se na tu závist přímo podívali.
V tu chvíli jste tím falešným já.
Závist i ten hněv to jste v tu chvíli vy, to je to falešné já.
Pak vám pomůže dotazování. A co to je?
To je přímá otázka falešného já, přímo se ptáte falešného já.
Není důležité, co to bylo za pocit nebo emoci,
jestli vám bylo smutno, či to byl hněv nebo závist,
jejich příčinou je prostě falešné já.
Vy se okamžitě zeptejte:
Třeba zapomenete v tomto sále hodinky nebo telefon.
Což vede k řešení problému se ztracenými hodinkami.
A my se ptáme sebe, čí je to myšlenka. Čí to je?
Je ta myšlenka někoho jiného? Kohokoliv?
Není, je to jen váš vnitřní problém.
Kdyby to byl nějaký vnější problém,
někdo vnější by ho mohl také odstranit.
Ten problém, ta myšlenka je vaše,
proto se vy zeptejte, čí je to myšlenka.
Kdo má tu myšlenku?
Když se takto zeptáte přímo falešného já,
ono pustí ten hněv nebo strach nebo závist - cokoliv.
Protože vy se ptáte přímo té myšlenky já, vede k tomu,
že myšlenka já ten pocit zase pustí a zůstane tam samotná.
A automaticky se ponoří do božského Já.
Proč vstupuje zase do srdce? Falešné já se rozpustí
v tom božském Já proto, že už není k ničemu připoutané,
nic ho nedrží venku a tak se ponoří zpátky do vašeho srdce.
Pokud ta myšlenka obsahovala nějaký strach, závist,
není to čistá myšlenka, pak ji božské Já nepřitahuje.
Když se takto zeptáte: „Čí je to myšlenka?“
Ptáte se přímo té myšlenky já a ona se vzdá myšlenky,
kterou se zabývala.
Zároveň s tím, jak se jí falešné já vzdá,
ponoří se do vašeho božského Já.
Pak tam není myšlenka ani pocit ani falešné já.
Jenom klid přetrvává a to je vědomí.
V tom stavu vám žádná myšlenka nic nedělá,
je to váš přirozený stav.
Když máte klid, vaše mysl vám nijak nehrozí.
Když se prostě objeví nějaká myšlenka, hned se ptejte,
čí je to myšlenka, falešné já se té myšlenky vzdá
a rozpustí se ve vašem božském Já.
A my odstraňujeme svoji mysl bez úsilí, to znamená z toho klidu.
V tom klidu není úsilí. Svědek se dívá.
Úsilí spočívá pouze v tom, že když se objeví myšlenka,
tak my se zeptáme, čí ta myšlenka je.
A ona se opět automaticky vrátí do božského Já.
To je to úsilí, ta otázka, čí je to myšlenka.
Pak následuje stav bez úsilí, když se ta myšlenka rozpustí
v božském Já. Tak vás úsilí vede do stavu bez úsilí.
Ta myšlenka po ní následuje stav bez myšlenek.
Dopoledne jsem říkal, většinu problémů způsobuje šest věcí,
touha, hněv, lakomost, připoutanost, pýcha, závist.
Pokud ze sebe odstraníte tuto šestici, dospěli jste do cíle,
dosáhli jste realizace, vaše mysl je trvale v klidu.
Těchto šest pocitů vyvěrá ze dvou pocitů, ze dvou tužeb,
ze sexu a z peněz. Ze sexu a z peněz vyvěrá
touha, hněv, závist, žárlivost, připoutanost.
Tyto všechny povstávají z oněch dvou.
Napětí, emoce, deprese, tendence, rozlišování dobrého
nebo špatného, lásky, nenávisti, že se vám něco líbí nebo nelíbí,
tyto pocity pocházejí z těch šesti pocitů.
Ty dva pocity, sex a peníze, zase vycházejí z falešného já, z ega.
To falešné já, ego, to je totéž jako vaše tělo.
Tělo samo nemá žádné pocity, to vaše mysl ty pocity má.
Tělo samo je bez chyby. Tělo je jenom nástroj mysli.
Mysl je nástroj té nejvyšší síly.
Za tou nejvyšší silou už není žádný další konající,
ona samotná je ten nejvyšší činitel.
Proto všechny chyby ve vaší mysli se spálí a zničí,
pokud se zbavíte falešného já.
Proto je spousta metod, jak zacházet se sexem, s připoutaností
k penězům a se všemi negativními povahovými vlastnostmi.
Ty různé postupy vedou k tomu, že odstraníte jenom
jeden z těch pocitů.
Když jdete k doktorovi, řeknete mu, mám depresi,
něco vám poradí nebo vám dá léky na tu depresi.
A co ty ostatní povahové rysy? Ty stále trvají.
Kdo je může odstranit z vaší mysli?
Je to možné pomocí nějakých léků nebo něčím, co se dá někde sehnat?
Nejde to, protože ten problém pochází z falešného já,
ono je hlavní zdroj. Proto my se ptáme přímo toho falešného já.
Když se falešné já rozpustí v božském Já, všechny ty chyby mysli
tam dál nejsou, celá mysl zmizí. Všechno je to jenom mysl,
proto není potřeba zápasit se svými pocity a prožitky v mysli.
Vůbec o nich nepřemýšlejte.
Kvůli něčemu naříkáte, máte starosti, problémy, ať je to cokoliv,
nemějte strach, není žádný problém.
Zkuste to, zkuste si vrátit klid, klidnou mysl, spočívejte v tichu
a to vědomí, ta nejvyšší síla celou vaši mysl spaluje.
Teď, pokud máte klid v mysli, pak všechny ty věci o kterých jsem mluvil,
všechny ty negativní povahové vlastnosti, se pomalounku rozpouštějí.
Proč? Ten klid totiž spaluje všechny negativní věci ve vaší mysli.
Ta síla odstraňuje všechny chyby ve vaší mysli.
A všechno ubývá a ubývá a vaše mysl už vám nečiní takové potíže.
Nepotřebujete nějaké léky nebo jiné lidi nebo cokoliv jiného.
Protože máte tu energii ve svém srdci
použijte jí abyste odstranili svůj problém. Je to snadné,
když budete praktikovat a nebo spočívat v tichu, klidu.
Vraťme se k té otázce, kdo má tu myšlenku a ta myšlenka zmizí.
Když se zeptáte přímo, kdo má tu myšlenku.
Když je falešné já svázáno s jakýmkoli pocitem nebo myšlenkou,
pak není spjaté s tělem.
Když byste pomysleli na tělo pak tím falešné já získá na síle
a už není možné se toho zbavit.
Když se zeptáte kdo má tu myšlenku, tak falešnému já zabráníte,
aby se připoutalo k vašemu tělu nebo vyvíjelo další myšlenky,
a tedy se rozpustí.
A co když jste neuspěli s tou otázkou, kdo má tu myšlenku?
Zkusíme další věc. Zeptejte se, je ten problém můj?
Je to můj problém? Ptáte se přímo sami sebe, je to můj problém?
Co to znamená? Ta otázka vás zavede do vašeho nitra.
ptali jste se nejdřív, kdo má tu myšlenku, teď se ptáte, ten problém je můj? Odpověď na to není, je tam ticho.
Ta otázka vede k pátrání po pocitu identity.
Není tam to můj, ten pocit není možné najít, proto se rozpustí.
Nejprve se zeptejte, kdo má ten problém,
pokud ta myšlenka stále trvá, ten pocit, ptejte se:
Je ten problém můj?
A zaměřte pozornost na falešné já ve vás.
Jak řeknete," je ten problém můj," zaměřte pozornost na ten pocit můj.
Když ho takhle přistihnete, tak ten pocit zmizí a problém je pryč.
Ta myšlenka se už rozpustila.
Bhagavan Ramana Mahariši řekl, jak zabít naše falešné já.
K vyřešení všech problémů spočívejte v klidu a sledujte svoji mysl.
Pokud vám nějaká myšlenka způsobí problém, hned se zeptejte,
kdo má ten problém a spočívejte v tom klidu.
Pokud ta myšlenka se nerozpustí, tak se ihned zeptejte,
je ta myšlenka, je ten problém můj?
Tím se dostáváte blíže k božskému Já.
Proto ten pocit můj zmizí, rozpustí se.
Když se zeptáte, to falešné já nemá v tu chvíli šanci vytvářet další myšlenky, protože ta síla ve vás ho v sobě rozpouští.
Pokud prohlubujete svůj klid, svůj vnitřní mír dotazováním
nebo spočíváním v tom klidu, pak tento stav klidu bude pokračovat
i ve vašich snech i ve vašem hlubokém spánku beze snů.
Ve snu není možné vyvíjet úsilí
a když falešné já, myšlenka já se rozpustí,
také tam nemůže být žádné úsilí,
proto pozornost ve snu můžeme získat pouze bez úsilí.
Pokud máte v bdělém stavu pozornost bez úsilí,
stejná pozornost bude pokračovat i ve vašich snech,
protože je to stav bez úsilí. Ve snu úsilí nefunguje,
ve snu nemůžete vyvinout úsilí,
proto tam pomůže jen ten stav bez úsilí.
Vidíte lva před sebou a ve vás to nevyvolá strach.
Když vidíte ve snu lva a spočíváte v tom stavu bez úsilí,
pak se tam neobjeví strach.
Pokud ve stavu bdění vás ten lev nevyděsí, protože spočíváte v tom stavu,
pak se totéž odehrává i v tom snu, ten lev vás nevystraší.
A klid se rozlije i do vašich snů.
Máme všichni tři těla. Já mám mimochodem na sobě čtyři košile.
Za těmi čtyřmi košilemi mám tělo a ta nejvyšší moc je podobně
až za těmi třemi těly.
Ta nejvyšší síla je mimo ty tři stavy bdění, snění a hlubokého spánku.
Jak ta těla, tak také tyto tři stavy je možné odstranit skrze nepřipoutanost
a spočívání v nejvyšší síle. Toto je hrubé tělo.
Ve snu se pohybuje jemné tělo.
Naše paměť, znalosti, inteligence,
tohle všechno to je kauzální tělo.
Teď, když máme zklidněnou mysl, najednou se objeví vzpomínka na to,
jak jste chodili do školy, když jste byli malí.
S tou vzpomínkou přišlo kauzální tělo.
Z kauzálního těla přichází ta myšlenka do mysli,
proto spalte i kauzální tělo.
K tomu vám ale mysl nepomůže, protože mysl neustále přemýšlí
a pracuje v relacích těla.
Mysl neustále přemýšlí v souvislosti s vaším tělem a vytváří jemné tělo.
Je tam ještě to kauzální tělo,
ale vy když máte klid a to plné vědomí, pak se ta síla přenese i do snů
a do toho jemného těla.
Pokud jste v hlubokém tichu a bez jakékoli připoutanosti a bez myšlenek,
pak ta síla vstoupí i do kauzálního těla.
Když vším prostoupí to božské Já, tak si nemůžete třeba na nic vzpomenout,
nemůžete nic vědět. Kde je třeba ráj?
Je ve vašem hrubém těle nebo v bdělém stavu?
Nebo v jemném těle nebo ve snu nebo v kauzálním těle
nebo v hlubokém spánku?
Nikde tam není.
Ráj je také v božském Já.
Není nikde, všechno je vaše božské Já.
Realizace nebo osvícení nebo osvobození znamená to,
že jste osvobozeni od snů, od hlubokého spánku, od bdělého stavu,
osvobození od svého hrubého těla,
od svého jemného těla i od svého kauzálního těla.
Tu svobodu má jenom ta nejvyšší síla.
Tu svobodu mysl nedokáže poznat.
Toto je to osvobození.
Osvícení znamená, že ono samo svítí,
ale není to světlo jako opak tmy, protože jak tma, tak světlo
pochází z božského Já.
Někteří lidé při meditaci nebo při dotazování,
když zmizí jejich mysl, vidí například tmu,
ale božské Já není tma.
Nebo nějaké barvy, ale Božské Já nejsou barvy.
Světlo, ale světlo není božské Já, je tam pořád někdo
kdo vidí to světlo nebo tu tmu nebo ty barvy.
A kdo to vidí?
Je tam pozorovatel, a proto může něco vidět,
proto se ten pozorovatel dívá.
Vy se nedívejte v tu chvíli na ty barvy, ale na toho pozorovatele.
Kdo se to dívá? Kde je? Co je to zač? Jakou má podobu?
Pokud žijeme v myšlenkách, žijeme v iluzi.
Je to jako sen.
Musíme prohloubit svůj prožitek božského Já, rozšířit svůj klid,
protože máme tady to hrubé tělo, které si lehne do postele,
přestane se hýbat, zhasne světlo a spí.
Přijde sen, v tom snu pokračují všechny vaše prožitky
jako v tom bdělém stavu, ve snu to hrubé tělo není,
sen nepotřebuje vaše hrubé tělo, sen má svoje vlastní tělo,
je to jemné tělo.
Smrt se týká jenom vašeho hrubého těla.
Sen nemá zapotřebí vaše hrubé tělo,
nepotřebuje hrubé tělo ani jemné tělo nepotřebuje to hrubé tělo.
Smrt se týká jenom hrubého těla. Jemné tělo neumírá.
Ono nezná smrt.
Lidé se shromáždí kolem vaší mrtvoly, ale vy to nevíte,
protože máte jemné tělo, tak o své smrti nevíte.
To jemné tělo těká a znovu se zrodí.
A vaše všechny činnosti, vaše návyky, vaše napětí
se přenesly v tom jemném těle.
Jako strom je skrytý v semeni, to semínko je velice malé
a z něho vyroste velikánský strom.
Kde v tom semínku jsou ty větve, ty květy, ty listy, ten kmen?
To jemné tělo, když jste v něm, tak to nemůžete vědět,
protože ono samo nedokáže poznávat.
Když spálíte to jemné tělo, smrt pro vás přestane existovat.
Ani zrození pro vás neexistuje, zbude jenom božské Já.
Můžete se pohybovat bez těla a čas přestane existovat.
Realizovaný člověk může provádět svou práci tisíc let nebo milion let,
může hovořit bez těla, všechno může provádět bez těla.
Proto realizovaný člověk i po smrti pomáhá ostatním.
Osvícené bytosti dávají lidem klid a požehnání,
odstraňují naše problémy a potíže i po své smrti,
protože ta nejvyšší síla neumírá.
Zamysleme se nad tím, kam plyne náš život a kam by měl plynout.
Chcete zemřít nebo realizovat?
Rozhodněte se sami, pak se odevzdejte té nejvyšší síle
a věřte jí.
Nemusíte se vzdávat jakékoli své práce.
Dělejte svojí práci naplno, ale spočívejte v klidu a praktikujte.
Když máte v sobě klid, tak vás vlastn žádná práce nezajímá
a s tímto pocitem tu práci děláte, nepřipoutaně.
Proto tu práci prostě dělejte a žijte se svojí rodinou šťastně a v klidu.
Svůj život prožijte šťastně a klidně,
ale neztraťte za žádných okolností svůj klid a svoje štěstí.
Nikdy.
A pak síla toho klidu všechno odstraní.
Vaše mysl vám nebude působit žádný problém.
Smrt vám nebude působit také žádný problém.
Dosáhněte toho stavu, praktikováním či milostí.
Když máte klid, tak žádný problém neexistuje,
myšlenky si jdou svojí cestou - přirozeně.
Stejně tak vaše práce plyne přirozeně.
Stav bdění, snění, hlubokého spánku, všechno plyne přirozeně.
Nic vám nepůsobí problém.
Vaše hrubé, jemné ani kauzální tělo vám nepůsobí problém.
Stejně tak vám přestane působit problém vaše smrt.
Pokud nerealizujete plně, musíme alespoň dosáhnout toho stavu,
kdy naše mysl nám nepůsobí za žádných okolností problém.
Při jakékoliv činnosti, jak v bdění, tak snění, tak v hlubokém spánku.
Pak pochopíte skutečný smysl smrti a smrt pro vás přestane existovat.
Smrt je jenom strach.
Strach je jenom myšlenka.
Bez strachu smrt přestane existovat.
Smrt a strach je totéž.
Když nemáte proto strach, smrt je jenom jedna myšlenka.
Je prostě důležité být neustále plní klidu, nebýt připoutaní k žádné myšlence.
Dělejte všechno, ale spočívejte neustále v tom klidu.
Příště budeme pokračovat ve finální otázce, kdo jsem já?