13. satsang
20.11.2006 večer
Máme miliony myšlenek - Božské Já nemá žádnou.
Proto je důležité, aby těch myšlenek ubylo.
Když myšlenky trvale zmizí, je to absolutní realizace.
Máte spousty myšlenek.
Přestaňte myslet na svoji minulost
a přestaňte myslet na svoji budoucnost
Nepřemýšlejte zbytečně.
a způsobí vám problém.
něco černé jiné bílé.
Tyto duality vyplňují kompletně naši mysl.
Ale v tom nespočívá skutečnost nebo pravda.
Minulost je minulost a už je mrtvá.
Budoucnost se ještě nenarodila.
Je to jenom naše představa.
Co současnost?
Dělejte svoji práci klidně a s vnitřním mírem.
Nepotřebujete k ní myšlenky.
Takto odstraníte spousty svých myšlenek.
A přinese vám to velikou úlevu v nitru.
Pokud se vám vynoří jakýkoliv pocit během dne,
tak se okamžitě ptejte sami: „Čí je to pocit? Kdo má ten pocit?“
Třeba nastupujete zrovna do auta a jste naštvaní.
V ten okamžik se zeptejte hned: „Kdo se zlobí?“
Nebo zrovna vcházíte do domu.
Vidíte své děti nebo vidíte svůj dům a objeví se pocit.
Zeptejte se ihned sami sebe: „Kdo má ten pocit?“
Nebo pracujete. Zeptejte se: „Kdo má tu depresi?“
nebo „Kdo je unavený? Kdo závidí?“
Či máte dojem, že děláte svoji práci dobře, že jste dobří.
Okamžitě se zeptejte: „Kdo je pyšný?“
Když se ve vás objeví jakýkoliv pocit, zeptejte se:
„Kdo má ten pocit?“
Takto odstraňujeme své pocity s pomocí té nejvyšší síly
pomocí dotazování.
Ale problém třeba trvá.
Tedy se zeptejte: „Je ten problém můj?“
Ptáte se přímo svého Já.
Falešné já i ta přítomná myšlenka - obojí zmizí.
Ale co když ten problém tam pořád je?
Pak použijte tu nejdůležitější otázku, nejvyšší:
„Kdo jsem?“
Objeví se hned odpověď: "Jsem tohle tělo"
Ale tohle není správná odpověď.
Než jste se narodili, tohle tělo jste neměli.
A po smrti o něj zase přijdete.
Když spíte hlubokým spánkem, vaše tělo neexistuje rovněž.
Falešné já, to je tělo.
A my se teď ptáme toho falešného já: „Kdo jsem?"
"Kdo jsem já?“
Soustřeďte se na tohle falešné já, z úrovně nejhlubšího klidu.
Ono vám nabídne spousty odpovědí.
Nechce rozpustit - zmizet.
Ono neustále zápasí o svojí existenci.
Falešné já můžeme odstranit jenom pomocí oné nejvyšší síly v nás.
Zeptejte se proto: „Kdo jsem já?“
Nejste tělo. Je tam jenom myšlenka já.
To já v tu chvíli, je jenom vaše mysl.
Bez ní by jste ty miliony myšlenek neměli.
Proto se s plnou pozorností a přímo ptejte: „Kdo jsem já?“
Při téhle otázce je třeba být tichý a pozorný.
Pak to falešné já nemůže vyrobit žádnou myšlenku
a nemůže vstoupit do světa.
Ono teď nemůže nic dělat
a přirozeně se rozpustí v té nejvyšší síle.
Uvnitř je teď prázdnota.
Ta prázdnota ale není božské Já.
Božské Já je za tou prázdnotou.
Chováte-li nějakou myšlenku nebo vnímáte nějaký tvar,
pak není možné, aby se falešné já rozpustilo v božském Já.
Pokud se však přirozeně rozpustí v tom božském Já,
zbude - plná pozornost.
Pak je velice snadné poznat vaše božské Já.
Je třeba vnímat své falešné já.
Nesmí tam být žádná myšlenka.
Musí tu zbýt jenom to falešné já.
A když ho vnímáte s plnou pozorností - pozornost je ta nejvyšší síla,
která zná jenom jedno, .. je jenom jediná.
A z ní je vidět na falešné já.
V nejvyšší síle neexistuje dualita.
Proto falešné já mizí a zbude jen ta nejvyšší síla,
spočívající mimo mysl, za myslí, mimo mozek.
Leží mimo tento svět, mimo vaše tělo, mimo všechny myšlenky.
Spočívejte v klidu, tichu, bez myšlenek, v absolutním vědomí.
To dokáže automaticky spálit celou vaší mysl.
Zeptejte se: „Kdo jsem?“
..když tam nejsou žádné jiné myšlenky, není tam tělo.
Skrze vyciťování míru vstupte hluboko do svého nitra.
A hledejte, kde je rodiště toho falešného já.
Neznáte jeho rodiště.
Falešné já poznáte, až když se vynoří z božského Já.
Poznáte-li zdroj falešného já,
pak se celá mysl i s falešným já rozplyne.
Spousta lidí se zabývá tím, že odřezává větvičky
nebo menší větve nebo trhá květy, listy ze stromu.
Když se naštvou, tak to ovládnou
nebo když po něčem zatouží, tak to ovládnou.
Nebo se připoutají nebo závidí.
Všechno nějak vždycky ovládnou.
To jenom usekáváte větve se stromu.
Ale ony zase dorůstají, protože tam je pořád falešné já.
Tak se zase všechny pocity dokáží vynořit.
Vy potřebujete useknout hlavní kořen toho stromu,
který je pod zemí.
Ten strom pak přestane růst. Takže najděte rodiště,
najděte zdroj toho falešného já.
Toto hledání je možné jenom bez myšlenek.
S klidnou a zklidněnou myslí a otázkou: „Kdo jsem?“
A zaměřením pozornosti na to falešné já, na to já.
Je to právě falešné já, které se ptá
a nejsou tam v tu chvíli žádné jiné myšlenky.
Proto je to iluzorní já obráceno do nitra.
Kdyby byly přítomny další myšlenky, šlo by naopak ven do světa.
Proto, když se ptáte: „Kdo jsem?“;
myšlenka já hledá své vlastní rodiště.
Je jím nekonečný oceán božského Já - nejvyšší síly.
Když se falešné já začne zabývat tím, kde je jeho rodiště,
rozpustí se v nekonečném oceánu.
Zmizí jako mizí bublina v moři.
Bublina se z něj vynoří a pak v něm zase zmizí.
Vlastní ta bublina nějakou oddělenou existenci?
Když má nějaký tvar, barvu, velikost, říkáme .. je to bublina,
která se vynořila z vody a zase ve vodě zmizí.
Když zmizela, zanechala po sobě něco?
Stejně tak se ve světě rodí miliardy lidí.
Všichni ti lidé jsou podobni bublinám na hladině oceánu.
Ta nejvyšší síla je úplně všude.
V moři, v nebi – je to celý vesmír, všechny hvězdy.
Všechno je v té nejvyšší síle.
Celý svět je jenom jediná bublina v božském Já,
v té nejvyšší síle.
Svět v ní nemá žádnou trvalou adresu.
A vy jste jen jediný člověk - entita v bublině světa.
Máte vy nějakou permanentní adresu?
Celý svět je jenom kapka v oceánu.
Celý svět je jenom kapka v té nejvyšší síle.
A kde jste vy v téhle kapce?
Vaše já se z něho vynoří a zase se v něm rozplyne.
Jako se bublina vynořila z oceánu a ve vodě oceánu zase zmizí.
Je na tom něco speciálního, zvláštního? Opravdu?
Co je trvalé?
Ty bubliny, nebo oceán?
Každý má myšlenku já. Co je skutečné?
Myšlenka já nebo ta nejvyšší síla?
Toto je iluze, nemá to trvalou adresu. Zmizí to.
V tomto světě se zrodilo za ty miliony let již tolik lidí.
Má jediný z nich nějakou trvalou adresu?
Vy nejste jednotlivý člověk. Nejste omezeni tímto tělem.
Vy nejste omezeni tímto mozkem.
Vy nejste tato mysl. Jste všude.
Ramany Maharišiho se zeptal jeden žák:
„Co vidíš skrz to ticho, Ramano?“
Ramana řekl: „Není tu nic druhého, co bych mohl vidět.
Není tu žádný jiný tvar, forma, které bych mohl vidět.
Vidím sám sebe. Jsem božské Já.
Ono je nejvyšší síla.“
Ona vám vyplní vaši mysl, váš mozek.
A vaše tělo naplní energie svrchované síly,
protože vy nejste ani tělo ani mysl.
Vy jste božské Já. Tělo je božské Já. Mozek je božské Já.
Mysl je vaše božské Já - nic jiného není.
Jak je potom možné zemřít?
Vidíte, že umírá tělo, umírá mysl, umírá mozek,
umírají smyslové orgány. Všechno to zmizí.
Také smrt zmizí. Smrt nemá žádný význam.
Pokud přikládáte smrti nějaký význam, pak zemřete.
Když pro vás
smrt přestane mít význam, když smrt neznáte, kdo pak umírá?
Už vám zmizelo tělo, mozek, mysl…
To, co říkám je pravda. V
aše tělo, celý svět i mysl zmizí,
pokud se budete dokonale dotazovat: „Kdo jsem?“
Ať jdete kamkoliv, pořád za jakýchkoliv okolností…,
vaše mysl třeba může mít nějaké problémy.
Ihned se ptejte: „Kdo má ten problém?“ „Kdo jsem?“
Nás ta odpověď opravdu zajímá.
„Kdo jsem?“ Je tady otázka a já chci odpověď.
Ptejte se.
Ale abyste zjišťovali místo zrození falešného já,
musíte mít klidnou mysl a plnou pozornost.
Falešné já se rozpustí. Zmizelo.
Protože božské Já je světlo a myšlenka já je tma.
Když je světlo, není tma.
Nemusíte tu tmu nijak odstraňovat.
Stačí, když je světlo. V něm není místa pro tmu..
Proto nepřemýšlejte o falešném já.
Místo toho se ponořte do svého nitra
a najděte rodiště falešného já.
Když tedy hledáte rodiště falešného já ve svém nitru,
přestane existovat prostor a čas a všechny formy.
To jenom ta nejvyšší síla teď hledá.
A nikde nic není.
Je to všude v celém vesmíru. Nedá se to myslí nějak zachytit.
Když říkáme, že božské Já je ve vašem nitru,
je to řečeno z pozice mysli.
Dívejte se do svého nitra a najděte zdroj myšlenky já.
Je to metoda pro vaši mysl, pro vaše falešné já.
Ne pro vaše božské Já.
Nejvyšší síla - výsostné Bytí nepotřebuje žádné metody,
žádnou praxi, žádné rady.
Toto je pro vaší mysl.
Když tedy probíhá to pátrání, všechno postupně zmizí.
Všechny formy, čas a prostor.
Když to falešné já pátrá po svém rodišti,
tak v tom procesu přichází o všechny své formy,
všechny své podoby, všechna svá jména, všechny své myšlenky.
Proč to všechno ztrácí? Jak k tomu dochází?
Falešné já hledá ve vašem nitru své rodiště.
V té chvíli se nejvyšší síla zmocní falešného já
a zbude pouze klid, pouze mír.
Když falešné já hledá svoje rodiště, je uvnitř Já Božského.
Proto ztrácí všechny svoje pocity, všechny aktivity.
Božská síla obklopí falešné já ze všech stran.
Ono nemá šanci uniknout.
Nemá šanci vytvořit vaše tělo nebo svět nebo myšlenky,
protože nejvyšší síla mu nedovolí uniknout.
A vpravdě neskutečná entita se rozpustí v božském Já.
Falešné já rozplyne ve Skutečnosti.
Já přichází z té nejvyšší síly. Ale už to není ego.
To nejvyšší síla vyplní váš mozek, vaše tělo, vaši mysl.
Ramana Mahariši řekl:
„Když řeknete já, pokud to já a tělo je totéž,
pak je to vaše ego.
Když falešné já ale zmizí, řeknete Já (já),
není tam více tělo, ani svět, tělo, ani myšlenka, žádná mysl,
žádná smrt.
Ono skutečné Já, to božské, neumírá.
A teď ono mluví, ale přitom nemluví.
Jak je to možné? Existují dvě já.
Jedno je to falešné já, to ego.
Když se ego spálí, když shoří, povstává vaše skutečné Já,
vaše božské Já.
To falešné já je smrtelné.
To původní Já vaše skutečné Já je nesmrtelné.
Realizovaný člověk, osvícený člověk všechno dělá a pracuje jako vy.
Ale nemá ego. V něm pracuje jeho skutečné Já.
Ramana Mahariši řekl:
„Jsme si všichni rovni, v čem je nějaký rozdíl?
Všichni chodíme, mluvíme, jíme…
Ale když já něco dělám, jím, pracuji, cokoliv provádím,
tak o tom nevím, nevím, co to je.“
Jeho žáci říkali: „My vidíme tvoje tělo, vidíme, jak konáš.“
„Ale co si to vymýšlíte“ říká Ramana.
„Vy vidíte jenom moje tělo.
Jenomže já tělo nemám. Já nemám tělo.
Toto je pravda. Jak tomu můžete rozumět?
Jenom realizovaný člověk může rozumět realizovanému člověku.
Člověk, který má ego nemůže pochopit realizovaného člověka,
ať je to jakýkoliv génius.“
Je tedy to falešné já a to skutečné Já.
Odstraňte to falešné. Zbude to trvalé Já.
Když máte v sobě klid, když vás neruší myšlenky
a spočíváte ve vnitřním míru,
pak tu práci provádí to skutečné vaše Já,
proto se při ní neunavíte.
A žádný problém vás neobtěžuje.
Ta práce je bezčasá. Všichni známe tento zážitek.
To někdy v nás pracuje naše božské Já.
V takovém případě nevnímáme čas,
neunavíme se, nenudí nás to, nemáme žádné pocity.
Kdo tedy poslouchá? Když máte klid, vnitřní mír,
pak to skutečné Já slyší, skutečné Já pracuje.
Tomu klidu není možné porozumět pomocí mysli,
pomocí vašeho ega.
Například teď se rozhlížím a vidím vás tady všechny.
Je možné vás zase poznat, až vás potkám na ulici?
Pokud s někým mluvíte a soustředíte na něj pozornost,
pak ho opět poznáte, když ho někde potkáte.
Teď máte ten zážitek božského Já vždy jenom na několik vteřin.
Proto nemáte pochopení jaká je ta nejvyšší síla.
Když ji budete vnímat…, když budete v ní delší dobu,
budete mít lepší pochopení.
Někdy tedy posloucháte s božským Já.
Někdy se díváte skrze božské Já.
Někdy děláte svoji práci s božským Já.
V těch chvílích nevnímáme, nevidíme
a práce plyne automaticky;
divíme se, kolik jsme toho stihli udělat.
Každý má zážitek božského Já.
Dotazováním ´Kdo jsem?´…
Na meditaci si vyhrazujete určitý čas,
ale na to dotazování si nevyhrazujte zvláštní čas,
protože myšlenky máme pořád.
Je proto velice důležité to dotazování používat pořád.
Když se ve vás objeví jakákoliv myšlenka,
pohleďte na ni skrze klid.
Pokud nezmizí, zeptejte se ihned
„Kdo má ten problém?“ Zeptejte se klidnou myslí
a pohleďte do svého nitra. Spočívejte v tichu.
Pokud po chvíli ta věc nezmizí, zeptejte se:
„Je to můj problém?“ a ponořte se dovnitř.
Když to nezabere, zeptejte se: „Kdo jsem?“
Na toto neexistuje odpověď.
Pokud nějaká přijde, je to výtvor falešného já.
Pokud něco vidíte, to jenom falešné něco vidí.
Když máte jakékoliv zážitky, jsou jenom toho falešného já.
Protože tam nic není. Jenom božské Já.
To falešné já povstává z božského Já.
Když se očistí od veškeré své špíny,
také se stává božským Já.
Stává se tím vaším skutečným Já.
A to je ta nejvyšší síla.
Všichni realizovaní lidé žili skrze toto skutečné Já
a i skrze něj učili. Nebylo to ego.
Když se lidé Ramany Maharišiho ptali, odpovídal jim:
„Poznej sám sebe.“
Ty znáš všechno kromě sebe sama.
Ptejte se proto sami sebe: „Kdo jsem?“
Život je problém a tato otázka ten problém vyřeší.
Ale je potřeba mít víru a nezanedbávat to.
Ramany Maharišiho se někdo zeptal:
„Je nějaká vhodná doba, kdy se máme dotazovat?“
Odpověděl: „Ne, protože myšlenky přicházejí pořád.
Zarazte je.“ Jak je zarazit?
Tím dotazováním je zarazíte.
Proto pořád když třeba někam jdete, něco se vám zalíbí,
ptejte se okamžitě: „Komu se to líbí? Kdo jsem?“
A vaše mysl se okamžitě zase uklidní
a pokračujte ve své cestě.
Zase se objeví problém. Hned se zeptejte:
„Kdo má ten problém? Kdo jsem?“
Jak už jsem zmínil,
aspoň patnáct minut denně si sedněte v tichu
a když se vynoří nějaká myšlenka, pokud ztratíte ten klid,
okamžitě se zeptejte: „Kdo má tu myšlenku? Kdo jsem?“
Když máte takto vyhrazený čas, t
ak vaše tělo nemusí zrovna nic dělat, nemusíte o ničem přemýšlet,
tak je větší energie na dotazování.
Když sedíme v meditaci, není to proto,
abychom se lépe vyspali
nebo abychom těkali se svými myšlenkami.
Meditace je od toho,
abychom odstranili své problémy,své potíže.
Proto když se vynoří jakýkoliv problém, jakákoliv myšlenka,
zeptejte se: „Kdo má ten problém? Je to můj problém?
Kdo jsem? Kdo jsem já?“
Dotazování je zdaleka lepší metoda než meditace.
Abychom mohli tuto metodu provádět,
pomáhá nám zevnitř ta nejvyšší síla.
Nepochybujte ani na vteřinu o nejvyšší síle ve vás.
To jenom mysl chybuje a má pochybnosti.
Svrchovaná síla nedělá žádné chyby,
protože ona je pro nás vším.
Nevyšší moc a skutečné Já je totéž.
Ramana Mahariši řekl: „Já a bůh to je totéž.“
Na začátku vaší cesty jste od nejvyšší síly zdánlivě odděleni.
Lidé si nejdřív myslí, že nejvyšší síla je někde v nebi nebo v ráji.
A postupně když se více odevzdají nebo provádějí dotazování,
tak pochopí, že ta nejvyšší síla je v našem nitru v našem srdci.
A ve finále Já jsem ta nejvyšší síla.
Je tam jenom Já. Toto Já je ta nejvyšší síla.
A to je konec.
Máme ve své mysli tolik vrstev.
Musíme je odstranit pozorností a praxí.
Když vnímáte tmu, barvy nebo světlo či prázdnotu,
jemný pohyb myšlenek, nepatrný pohyb dechu, to jsou ty vrstvy.
Běžte stále více dovnitř, běžte hlouběji.
Znáte konec? Ten konec neznáte.
Pořád tam něco je…
xxx