16. satsang
22.11.2006 ráno
Všechny duchovní metody jsou jenom pro mysl.
Abychom dosáhli realizace,
nepotřebujeme se držet nějaké metody.
Božské Já je území, kde nejsou žádné cesty.
Někteří lidé v předchozích zrozeních strávili množství času
duchovní praxí a mají čisté srdce.
Pro ně je velice snadné dosáhnout realizace i během pár vteřin.
Nepotřebují žádnou metodu.
Všechny metody znamenají úsilí.
Když dosáhnete určité úrovně a vstoupíte do svého nitra,
úsilí zmizí.
Úsilí to znamená praxe.
Pokud jste ve stavu bez úsilí,
tam pak končí všechny metody.
Dále už to není ve vašich rukách, úsilí netřeba.
Pokud jste v tom stavu bez úsilí a chcete provádět praxi,
způsobíte tím, že mysl se zase vynoří.
Proto, když dosáhnete stavu bez úsilí, buďte pouze nehybní.
Spočívejte v tichu, božské Já dokončí zbývající práci.
Když jste dosáhli úrovně, že jste ve stavu bez úsilí,
všechno ostatní závisí jenom na božském Já.
Když jste na úrovni té bezúsilnosti, následují čtyři stavy.
Bramhavit je ten, který nevyvíjí úsilí a nemá myšlenky.
Ten člověk nepotřebuje svět ani své tělo.
O nic se nesnaží.
Nesnaží se najít přístřeší nebo vodu nebo cokoliv.
Takový člověk se jmenuje Bramhavitvara.
Nerozpoznává čas, prostor, boha nebo cokoliv jiného.
Žije neustále v ráji.
Bramharitvišta je stav, kde je pouze jednota.
Těchto tří stavů lze dosáhnout pouze z milosti božského Já.
Úsilí nám k nim nepomůže.
Když se z božského Já vynoří nějaká energie, postupuje k hlavě.
Když dosáhne hlavy, stane se z ní mysl okamžitě.
Před tím, než se z ní stane mysl…
ta energie, která se ještě nepřeměnila na mysl, je božské Já.
A ten, kdo spočívá ve stavu bez úsilí,
ten nedovolí, aby ta energie dostoupila až do mozku.
Protože on je tím božským Já.
Taková bytost nedovolí, aby povstala myšlenka já.
Takže ta energie dostoupí
do mozku, ale není tam ztotožněnost s falešným já.
Pak se i z jeho hlavy stává božské Já, z jeho mozku.
Jeho mozek je naplněný božským Já.
Ten mozek je v tu chvíli prázdný
a vyplňuje ho energie božského Já.
A protože v tom člověku se nevynořuje falešné já,
tak božské Já vyplňuje jeho mysl, jeho mozek.
Energie božského Já vychází z našeho srdce.
Její zdroj není v hlavě, není v mozku.
Všimněme si, že někdy, když meditujeme,
tak nám hlava upadne, poklesne.
Protože v ní není energie.
Existuje spousty metod, mezi nimi také pránajáma.
Ta nejvyšší síla funguje podél vaší páteře odspoda nahoru.
Člověk, který praktikuje tuto metodu
postupuje podél určitých bodů, které leží na páteři
a když vystoupí po šesti bodech nahoru,
dostane se k sahasráře.
Když dosáhne té sahasráry, dostane se mu určitých schopností.
Může třeba konat zázraky.
Ten člověk může třeba zemřít kdykoliv se mu zachce.
Nebo se může přesouvat bez těla.
Nebo může najednou zvětšit svoji hmotnost.
Nebo může tu svoji hmotnost zmenšit.
Může cokoliv ve světě vidět.
Nebo se může během vteřin přesunout do jakýchkoliv sfér,
do ráje, do nebe a podobně.
Jeden člověk jménem Ganapati Muni měl tyto schopnosti.
Ale i pro něj stále ještě existovalo něco, čeho ještě nedosáhl.
Neměl stále pocit uspokojení ve svém srdci a neměl klid.
Přišel za Ramanou Maharišim, sedl si před něj
a pozoroval mysl Ramany Maharišiho.
Seděl tam hodinu. Ganapati Muni uměl číst myšlenky.
Proto sledoval myšlenky Ramany Maharišiho.
Čekal celou hodinu,
ale v Ramanovi Maharišim neviděl ani jedinou myšlenku.
Poklonil se Ramanovi a řekl mu: „
Prosím, dej mi svoje požehnání a doveď mě k realizaci.“
Řekl: „Já mám spoustu schopností.
Můžu během pár vteřin odletět do ráje a zase sem vrátit.
Ale chybí mi trvalý klid a pocit uspokojení v srdci.
A sám vím, že po smrti všechny ty schopnosti ztratím.“
Ramana mu řekl: „Ty jsi dosáhl sahasráry.
Nyní ale musíš vstoupit do srdce.“
Zeptal se ho: „Kdo má tyto schopnosti?“
Odpověď je, já je mám.
Řekl mu: „Ptej se. ,Kdo jsem? Kdo jsem já?´
Pátrej ve svém nitru, kde je rodiště toho já v tobě.
Když vypátráš zdroj toho já,
pak jsi na cestě k realizaci.
Toto je nejlepší metoda.“
Ramana k tomu řekl jeden jednoduchý příběh:
„Ta síla je v našem srdci. Ne v hlavě.
Ve starých časech žil v Indii jeden vynikající oddaný jménem Kabír.
Kabír se vždycky staral o jakékoliv svaté muže a o hosty,
kteří přišli k jeho domu.
Přitom sám byl ale velice chudý.
Jednou šlo jeho vesnicí procesí a zpívalo bhadžany.
Haré ráma, haré haré, ráma ráma, haré haré,
haré krišna haré krišna, krišna krišna haré, haré
ráma, haré ráma, haré ráma…
takhle šlo to procesí ulicí a zpívalo bhadžan.
Ti lidé dorazili k domu Kabíra.
Kabír rychle sháněl doma jídlo.
Rychle něco uvařil a nabídl jim to.
Ti hosté řekli, že u něj chtějí strávit dva dny zpěvem.
Kabír souhlasil. Jenomže mu došlo jídlo.
Neměl doma vůbec nic. Tak co s tím dělat?
Měl jediného syna, s tím se poradil.
Naplánovali, že půjdou v noci
a vykradou obchod jednoho obchodníka.
Šli tedy k němu prostřed noci.
Udělali ve zdi díru a vnikli do domu.
Ten otec byl venku a syn vlezl dovnitř.
Syn sbalil přesně tolik potravin,
kolik potřebovali na pohoštění hostů.
Ale nechtěně způsobili hluk.
Majitelé se hned vzbudili. Syn rychle předal jídlo otci
a snažil se vyběhnout z té díry, vyskočit ven.
Obchodníkovi lidé ho chytli za nohy.
Otec ho držel za hlavu, tahal ho ven
a ti majitelé ho tahali zase dovnitř.
Syn řekl otci: "Tati, uřízni mi tu hlavu,
kdyby zjistili, kdo jsem,
byla by to ostuda pro naši rodinu."
Kabír mu tu hlavu rychle uřízl a utíkal.
Potom hostil ty hosty po oba dva dny.
Rodina toho obchodníka šla za králem a oznámili krádež.
Král řekl, že je třeba zjistit, kdo je ten zloděj.
Přišla se na to tělo podívat spousta lidí,
ale nedokázali poznat, kdo to je.
Král nechal tělo vystavit na křižovatku ve vesnici.
Dva dny uplynuly. Třetí den to procesí se svým zpěvem
přicházelo na tu křižovatku a viděli,
jak to mrtvé tělo tleská do rytmu.“
Jak je to možné?
Ten příběh říkal Ramana Mahariši Kavenkatovi Ganapati Munimu.
Říkal: „Ta energie je v srdci i když je hlava oddělená od těla.“
Ta energie tam stále je.
Takže i po smrti je v našem srdci.
Ten syn měl tak velkou pozornost.
Spočíval v božském Já.
Proto nedbejte nějakých schopností,
nějaké světské velikosti, nějakých zázraků
a spočívejte ve svém srdci.
Když máte nějaký zážitek,
zvažte, jestli bude trvat i po vaší smrti.
Těch zázraků dosahujeme pomocí těla.
Jenomže to tělo po smrti ztrácíme.
Tato celá praxe je jenom skrze mysl.
A mysl také umře, když zemřeme.
Někdo řekne, mám spousty duchovních zážitků
a mám i nějaké schopnosti.
Ponořte se do svého srdce a vypátrejte,
jestli vás ty schopnosti a zážitky přežijí.
Proto říkám, že v mysli není nic, co má nějakou velkou hodnotu,
protože to všechno v mysli zemře.
Není nic k poznání, není nic k vidění, není nic k prožití.
Ty znalosti, ty prožitky, to vidění, to je jenom na úrovni mysli.
Proto jim nepřičítejte žádnou hodnotu.
Všechny zážitky a věci, co jste kdy spatřili,
to je všechno na úrovni mysli a mysl sama je iluzorní.
Jak by ty věci mohly být reálné.
Když spočíváte v prožitku božského Já,
božské Já nemá žádné tělo, božské Já nevidí žádné formy,
nevidí nic na světě, vidí jenom tu energii, která je ve vašem srdci.
Když vaše tělo zmizí, pak vidíte božské Já v jiných tělech.
Nemůžete pomocí mysli vidět božskou energii v srdcích jiných lidí.
Protože mysl rozpoznává jenom dualitu,
jestli je to dobré nebo špatné.
Jenom podle toho, jak se ten člověk navenek chová.
Máte nějakou zkušenost ve své mysli,
ale je to pořád jenom mysl. Není to pravda.
Ten, který spočívá v božském Já, vidí také jenom božské Já.
Ramana Mahariši říkal: „Tady není nikdo jiný, koho bych měl vidět.
Vidím jenom sám sebe. Je jenom jedno.“
Musíte se neustále dotazovat,
protože tam je vždycky nějaký prožívající, nějaký pozorovatel.
Pořád se ptejte: „Kdo jsem já? Kdo jsem?“
Je to přímá metoda ke zničení falešného já.
To falešné já je obklopené vrstvami jako cibule.
Vy ty vrstvy odstraňujte jednu po druhé.
Když odstraníte z cibule všechny vrstvy, nic nezbude.
Odstraňte své hrubé tělo dotazováním ,Kdo jsem?´
Odstraňte své jemné tělo svým vnitřním klidem a otázkou ,Kdo jsem?´
Odstraňte i své kauzální tělo otázkou
Kdo jsem já?´nebo klidem.
Odstraňte svůj stav bdění svým klidem
nebo otázkou ,Kdo jsem?´
Odstraňte své sny otázkou ,Kdo jsem já?´
nebo spočíváním v nehybnosti.
Odstraňte i svůj hluboký spánek otázkou ,Kdo jsem?´
anebo spočíváním ve vnitřním tichu.
Odstraňte pozorovatele, odstraňte pozorování
a odstraňte objekt otázkou ,Kdo jsem?´
nebo spočíváním ve vnitřním klidu.
Ve svém srdci můžete snadno zjistit,
jestli je potřeba provádět praxi nebo ne,
pokud chcete dosáhnout realizace.
Pokud cítíte, že je potřeba dělat praxi, okamžitě se do toho pusťte. Nenechávejte to plavat.
Protože to zanedbání je trik vašeho falešného já.
Když nějaký problém hned neodstraníte, dáváte egu šanci,
aby vám způsobilo daleko větší problémy.
Falešné já se neustále snaží naší mysl obalamutit.
Dech je náš život, vchází do našeho srdce a zase vychází ven.
To, že máme všechny prožitky, to že vnímáme svět
a své tělo je způsobené tím, že naše tělo vychází ven
skrze pět smyslových orgánů.
Když opustíme tělo, když zemřeme, tak přestaneme dýchat.
Dýchání je abychom žili, ne abychom dosáhli realizace.
Smyslové orgány fungují proto, abychom mohli v tomto světě žít,
ne abychom dosáhli realizace.
Otázkou ,Kdo jsem já?´ a spočíváním v klidu
se dech odpojí od vašeho božského Já.
Dech nebyl nikdy připoutaný k vašemu božskému Já,
ale vy tuto skutečnost nevíte, neprožíváte.
Když se odřízne ego, pak nepotřebujete dech k životu.
Všechny aktivity jsou spojené skrze smyslové orgány,
proto když spálíte své ego, tak jste od všeho odpoutaní.
Dokážete-li žít bez smyslových orgánů a bez dechu,
to je realizace.
Protože realizovaná bytost tady zanechá tělo a mysl,
ale neumírá.
Každá realizovaná bytost říká:
„Já neumírám, já jsem tady všude.“
Pokud po realizaci netoužíte nebo chcete žít v tomto světě,
tak aspoň dosáhněte klidu, aspoň žijte šťastně.
Chcete být šťastní a spočívat ve vnitřním klidu?
Není jiný způsob než se dotazovat ,Kdo jsem?´
nebo se odpoutat od všech pocitů ve vašem nitru.
Pak kdokoliv může dosáhnout trvalého štěstí.
Já si myslím, že jste všichni duchovní praktikanti.
Zkuste tohle – nikdy nebrečte, za žádných okolností.
Touhy, závist, pýcha, strach,
…když tyto ve vás nepovstávají, když je ze sebe smažete,
pak jste skutečně duchovní praktikující.
Proto nejdříve se zbavte závisti, pýchy,
strachu, pláče, depresí, emocí, napětí.
Pokud je máte, tak potřebujete ještě hodně praxe a milosti.
Ale nezanedbávejte to, protože tyhle věci vám způsobí
moře dalších problémů a oslabí vaší mysl.
Když budete mít zesláblou mysl,
tak i když nabídnete bohu miliony, nebude vám to k ničemu.
Někdo se snadno pouští do hádek s partnerem,
s rodinou, se svým okolím.
Takovému člověku říkám, ať v sobě najde odvahu
pustit se do křížku sám se sebou, se svojí závistí,
se svým pláčem, se svým strachem.
Když se nám nepodařilo nad nimi vyhrát,
tak se pouštíme do boje s lidmi ze svého okolí.
Kdo v tomto světě je ten šťastlivec?
Ten, kdo je naplněný radostí a klidem.
To je největší šťastlivec na světě.
Všichni slavní lidé na světě, všichni politici,
vědci, všichni tito lidé stejně chtějí klid,
chtějí najít štěstí a prosí o něj a nedostává se jim ho.
Proto buďte vždycky šťastní a klidní.
Pak nepotřebujete žádné touhy.
Najdeme uspokojení se vším a s každým člověkem.
Já jsem dosud poznal spousty dobrých praktikujících
v České republice. Když budete takto pokračovat ve své praxi,
budete velkou pomocí pro občany České republiky.
Zástupy lidí čekají na váš klid a na vaší radost, na vaší lásku.
Tato láska se nikdy neobjeví, když spatříte tělo.
Tato láska je bezdůvodná.
Ta láska je bez touhy, beze strachu,
bez nějaké nepřirozenosti,
bez jakýchkoliv triků, bez plánů,
bez vnímání krásy nebo ošklivosti.
To by nebyla skutečná láska.
Skutečná láska to je jenom klid a štěstí.
Nic tam jiného není.
Tuhle lásku chce každý na světě.
Když tuto lásku ztratíte, už to není láska.
Pokud realizujete, pak to je ta přirozená láska.
Většina lidí tuto lásku nepozná celý život.
Tato láska přitahuje lidi k realizovaným bytostem.
Ta láska přináší lidem radost a klid.
Proto přemýšlejte o sobě, hledejte ve své mysli.
Myslíte si, že máte spoustu znalostí, ale nevíte vůbec nic.
Když třeba někdo někoho miluje a ta láska nevyjde,
tak ten člověk se zabije.
Je sebevražda ta láska? Způsobí láska sebevraždu?
Tuhle lásku já neznám.
Ten člověk se zabil, protože byl příliš připoutaný
k podobě, ke kráse toho druhého člověka. Má ho rád.
Třeba se mu líbí její smích, její tvář,
to jakou má pleť nebo to, co dělá.
Ten člověk je přitahovaný podobou toho druhého člověka
a příliš se připoutá.
A když se ta láska naplní, znamená to
že ten člověk přestal vidět všechny ostatní lidi?
Co když se vám zalíbí někdo jiný?
Znamená to, že ho také takhle milujete?
Řeknete že znáte jenom jedinou lásku,
ale tady jsou dvě různé lásky.
Když ten člověk spatří někoho jiného skvělého,
kdo je třeba výborný umělec nebo je krásný,
tak ten člověk ho přitahuje.
Tak najednou láska k manželovi je menší.
Najednou láska k manželovi mizí,
protože vítězí láska k tomu sportovci, k tomu umělci.
To ale není láska, to je jenom nějaká obliba.
Proto se dívejte do svého nitra.
Pokud milujete tělo
nebo pokud se vám líbí na tom člověku
nějaké jeho schopnosti, ptejte se ve své mysli:
„Je to skutečné nebo není?“
Skutečná láska je velice vzácná ve světě.
Má ji jenom málo lidí.
Skutečná láska zná jenom lásku.
xxx